Nedávno jsem kdesi narazila na nový film od Svěráků Kuky se vrací. A protože jsem tvor líný, nechtělo se mi učit a mám hodného muže, tak jsme společně na Kukyho vyrazili. Popravdě, překvapil mě. A to moc. Chodíme spolu do kina relativně často, hlavně na pohádky, ale už dlouho jsme neviděla takto povedený film.
Možná to bude tím, že byl český, nebo to bude Svěrákovými? Kdo ví. Tak jako tak, v Kukym jsem našla uznání pro mezilidské vztahy, které v "klasické hollywoodské" produkci tolik chybí. Když totiž vztahy ve filmu eliminujeme na možnost si "zasouložit" (a tenhle pohled propaguje hodně filmů), a na tyhle filmy bereme své děti, jaký signál jim potom dáváme? Kuky nám dokazuje, že hrdinství není těžké, a že i když jsme jiní, můžeme zapadnout. Ale co je nejdůležitější, že kdo chce, tak se domů prostě dostane.
Možná to bude tím, že byl český, nebo to bude Svěrákovými? Kdo ví. Tak jako tak, v Kukym jsem našla uznání pro mezilidské vztahy, které v "klasické hollywoodské" produkci tolik chybí. Když totiž vztahy ve filmu eliminujeme na možnost si "zasouložit" (a tenhle pohled propaguje hodně filmů), a na tyhle filmy bereme své děti, jaký signál jim potom dáváme? Kuky nám dokazuje, že hrdinství není těžké, a že i když jsme jiní, můžeme zapadnout. Ale co je nejdůležitější, že kdo chce, tak se domů prostě dostane.
Žádné komentáře:
Okomentovat