A proto Vás...

"...odsuzujeme k doživotnímu nošení stužky a udržení zábavy po zbytek večera!"


zaznělo včera z úst naší spolužačky Agáty. Už je to tak, jsou z nás maturantky! Včerejší večer se nesl ve znamení plesových šatů, stužek, dobrého jídla a vína, opilých spolužáků, astmatických záchvatů, tance, smíchu, veselých poznámek a úvahách o kopytnících, fotek ze společných šesti let, všeobecné pohody a věčného střídání úžasného Muleho klobouku (který je úplně super:-), aby ráno vyvrcholil návštěvou mého maturitního semináře - Geografie v souvislostech. Všechna čest panu profesorovi, že zvládl po hodině spánku naprosto normálně fungovat. A všechna čest nám s Gargim, když jsme každý po dvou kávách a lehké snídani byli schopní danou látku pochopit asi jako jediní z té třídy plné vyspaných lidí:-)
Ať to vezmu z kteréhokoliv úhlu pohledu byl náš stužkovák opravdu úžasná a fajn akce:-)

Adventní koncerty:-)

...a letos i s mojí a Ivetčinou účastí:-) Přijďte podpořit dobrou věc:-)

Proč právě skauting?

...tak a mám za sebou další přednášku na Fortis. Opět se spoustou zajímavých témat k přemýšlení, opět se spoustou zajímavých hlášek, o které se bohužel tentokrát nepodělím, protože to byl interní humor mezi mnou a Ivuškou (...a to černé to k nim taky patří ne?;-)

Schválně, jak často přemýšlíte nad tím k čemu směřuje skauting a v čem se ta skautská výchova liší od ostatních? A proč právě skauting? Takové a další podobné otázky dnes padaly na přednášce Historie/Myšlenkový základ skautingu.

Glum začal úplně perfektně, sice s informacemi, které většina z nás slyšela, ale z docela jiného úhlu pohledu a stálo to za to!
Pak nastoupil Rogalo a velké myšlenky na které se bude ptát...

No a proč právě skauting?

Pro mě osobně je skauting cesta k sebezdokonalení, rozvíjení se, pomoci druhým, službě, učím se tu komunikovat, pracovat s lidmi, být tolerantní i průbojná, mluvit o věcech, které mě trápí. Na druhou stranu mám možnost sloužit, dávat ze sebe to nejlepší a hledat v sobě to dobré, co bych mohla nabídnout ostatním. Dává mi pocit, že to, co dělám není zbytečné. Navíc jsou mi blízké skautské ideály... Je toho strašně moc...Někdy se nad tím zamyslím pořádně:-)

No a proč právě vy a právě skauting?

Fotka by Narlin

V neděli jsme byly fotit s Narlinem... Taková první vlaštovka...
Během toho víkendu, co jsem hlídala jsem měla až moc času na přemýšlení, umíte odpovědět na tyhle otázky? Popravdě já ani moc ne...

Jak moc znám lidi se kterými trávím nejvíc času?
A co během toho času děláme?
Mluvíme spolu nebo spolu jen bydlíme?
A známe se vůbec?
Máme se vůbec rádi nebo je to jen setrvačnost?

A když už odpovíte znáte jen jednu variantu...

Maminkou na plný úvazek

Není to vůbec lehká práce... Tento víkend to zkouším a zjišťuju, že je to opravdu náročné a to se, pozor, starám POUZE o JEDNO dítě! Ne jak některé maminky se dvěmi či třemi a navíc vím, že zítra mi služba končí a dneska bylo celý den dítě v péči skautů na výletě!
Ale jak den s takovým sedmiletým capartem vypadá? (Teď mi přijde jako capart, ale kdyby se mě někdo v sedmi letech odvážil říct, že jsem capart to bych mu dala) Ráno vstáváte brzy abyste se sbalili na výlet. Lovíte zatoulané papučky ze všech koutů pokoje, svačina se dělá na rychlo v kuchyni a v konvici se rychle chladí čaj. Pak zjistíte, že jdete pozdě na sraz a dobíháte šalinu abyste tam s ním byli včas. Dorazíte mezi prvními a úplně vyčerpaní po upřesnění všech nezbytných pokynů (nesmí se nachladit a musí si natírat pusu aby ji neměla olezlou!) se úplně vyčerpaní vrátíte domů a začíná další kolotoč. Uklidit byt je práce asi na hodinku, pokud je uvařený oběd je vyhráno! Po osvěžujícím nic nedělání (učení se odkládá na volné pondělí) jsem se rozhodla umýt kuchyň (slíbila jsem to mamince) abychom měly hezký byt na Vánoce, takže jsem lezla po výškách a odstraňovala spousty mastné špíny po vaření. Když jsem to dodělala naše kuchyň zářila a leskla se než do ní přišla sestra (teď už jen slabě světélkuje, ale i to se počítá) a byl nejvyšší čas běžet pro dítko. To jsem díky ochotnému známému dovezla domů poměrně rychle (díky pane Zichu za odvoz:-), ale pak nastal větší problém. Při slovech vyklidíme batůžek udělá dítě co? Ne, že by po jedné věci vytahovalo a uklízelo je tam, kam dané věci patří jednoduše batůžek otočí a všechno nasype na hromadu a se slovy hotovo se na Vás vítězoslavně podívá. Naznáte, že to nemá cenu a pošlete je do vany. Zatímco se dítě vesele cachtá uklidíte věci z batůžku, nachystáte dítěti večeři a spaní a jedete je odlovit z vody. Několikrát Vás ukecá, že ještě chvíli pobude, pročež řeknete, že jde ven, obléknete se do pracovního a jdete provést výlov. Po mohutné zápolení jste mokří nejen Vy, ale i koupelna a vše kam lze dostříknout z vany a v prázdné vaně se pere dítě (důležité je sebrat špunt hned na začátku a nedat ho). Tak jej zabalíte do ručníku, vynesete z vany a dáte se do oblékání pyžamka. Zdá se to jednoduché? Ono to jednoduché je, když dítě spolupracuje, pokud nespolupracuje je to poněkud problém.
Ale i pyžamko jsme zvládly a šlo se večeřet...Přemýšlím, z čeho to naše dítě žije, ze vzduchu a lásky? No nevím... Nakonec snědla alespoň kousek chleba a sekané a hromadu rajčat a kyselých okurek. No a protože byla vykoupaná, napapaná, měla uklizeno tak jsme se rozhodly udělat si sesterský večírek ve dvou, protože naše třetí sestra se strašnými výčítkami, že nás tu nechává samotné šla s kamarádkou tancovat. Udělaly jsme si dvě mísy popkornu, daly si pomerančový džus a koukaly na Kapitána s Jeanem Maraisem a bylo to fajn. Nakonec musí taková maminka uložit dítě do potýlky a chvíli si s ním vykládat. Během celého dne musí poslouchat nejenom ušima, ale i očima a reagovat na každou poznámku, děti všímají až moc dobře, že sice posloucháte, ale nevnímáte... Mámou nebo sestrou nebo prostě kýmkoliv totiž člověk musí být vždycky aspoň na plný úvazek, to znamená být jím aspoň dvacetčtyři hodin denně:-)

Využít každý den

Když jsem se na začátku tohoto týdne probudila s boletí hlavy a krku napadlo mě jediné: "Ať nejsem nemocná! O víkendu jedu přece pryč! JÁ NEMŮŽU BÝT NEMOCNÁ!" A dneska už čtvrtý den ležím doma, v krku už mě tolik nebolí jen díky permanentní zfetovanosti Orofarem (díky maminko), kašel už mám jen mírný a hlava mě bolí pořád, ale člověk si zvykne. Jediné co mi ztěžuje život je akutní nedostatek kapesníků a neustýle ucpané dutiny. Víkend už jsem odpískala, protože i když bych tam chtěla tak vím, že moje tělo by to nezvládlo aležet doma další týden si nemůžu dovolit. Zítra se odplížím do školy, odpoledne za holkama na schůzku a pak zase na celý víkend umřu. Ale na druhou stranu musím říct, že tanto nucený odpočinek mi přinesl mnoho dobrého. No schválně na všechno, co jsem celou dobu odkládala je najednou spousta času a já ho využívám. Cože jsem vlastně stihla udělat?

• Stihla jsem se naučit na páteční seminář
• Nachystat papíry na skautskou vařbu
  
• Začít číst povinnou literaturu na čekatelák
• Napsat scénář ke karnevalu, s kterým mám skluz pár týdnů
• Rozpracovat seminární práci
• Přečíst si Alexovy komentáře k dotazníku a částečně jej upravit
  
• Poslat Jarce dotazník na zkontrolování a pak ho podle jejích konstruktivních připomínek upravit
• Zamyslet se nad tématem mé čekatelské práce (Jak vést družinu skautek s malým počtem dětí)
• Popovídat si se sourozenci
• Pomoct bratrovi s projektem do školy
• Popovídat si s maminkou
• Pořádně se vyspat
• Přečíst si nějaké knížky
• Vyprat si
• Kounout se na film, který jsem si nedávnou koupila (Appleseed)
• Udělat korektury už došlým článkům
• Vymyslet některé vánoční dárky...
• ...a začít je realizovat:-)
  

Není toho málo co? Člověk se až diví kde má všechen ten čas...No i přes to všechno, co jsem stihla jsem ráda, že to není angína a že musím být doma jen týden... Tedy doufám v to! Snad se to co nejrychleji spraví a já se zase dostanu mezi Vás v plné síle:-)

Maluješ, vybarvuju!

Tak jsme měli ve škole výtvarný víkend, sešlo se nás tam docela hodně. Malovala se učebna číslo 204. Tématem byly dějiny ženské krásy na pravé straně, nalevo pak bude zeď taháků. Vzadu historická mapa a ve předu Afrodité, Babyloská věž a dotek ze Stvoření se Sixtinské kaple. Takže až náhodou někdo zavítáte na Slovaňák určitě se tam bežte kouknout a pak obdivujte sbírku křížů, Laru Croft, Warholovu Marylin Monroe, Dívku s perlou, Dámu s hranostajem, Věstonickou Venuši, ikonickou Marii a nádherou Tahiťanku...spousta lidí na tom odvedla obrovský kus práce a bylo to tam s nima moc fajn.
V noci se sedělo a povídalo a zpívalo...víte, že na Slovaňáku je nádherná akustika? Lepší než v kostele, fakt!

ČKF1 aneb zprávy z Fortisu poprvé

Tak jsme byly dneska s Ivetkou poprvé na čekateláku. Zjistily jsme, že nebudeme mít hromadu zážitků jako Ája, ale budeme mít spoustu užitečné literatury a tak různě. Rogalo nám dneska nastínil, co nás v průběhu kurzu čeká a byl opravdu milý, hlavně jeho snahy o genderovou korektnost.
Pak nás dostal to rukou Medin a jeho přednáška na metodiku. Když pominu fakt, že systém u nás v oddíle je úplně jiný a že naše oddílové plánování je na mnohem vyšší úrovni, než o které on tam vykládal tak mi zůstávají jen veselé situace. A byla bych sobý hnusec kdybych se nepodělila s Vámi, ne?

Takže:-)

Medin: "Tak, o čem, že to teď máme mluvit?" (právě skončila přestávka)
Janka: "Plánování v oddílu"
Medin: "Jo! Ne, že bych to zapoměl, ale já jen tak, jestli si to pamatujete."
Janka vítězoslavně: "Právě proto si to píšu!"


po chvíli se řeší kdy by měl být hotový celoroční plán ajak dlouho před akcí je vhodné znát místa a termíny výprav
Medin: "Tak třeba už v září plus mínus dva dny, třeba 17. dubna"


Řeší se do kdy se má znát místo podzimní výpravy...
Medin: "Tak třeba ty, věděl jsi 30. září kam pojedete na podzimní výpravu?"
Medvěd: "Já jsem 30. září ještě nevedl vlčata, takže jsem nevěděl vůbec nic!"


Jak vidíte máme tam veselo, spoustu zajímavých lidí, ale kurz vypadá fajn. Bude to náročné, ale fajn a hlavně nás to posune dopředu:-)

Proč chci...?

Dnes na úvodním setkání Fortisu nám Rogalo položil otázku, proč chceme dělat čekatelák? Spousta lidí odpověděla, že potřebuje papír pro vůdcák nebo že to mají všichni a jim je blbý to nemít. Trochu jsem přemýšlela, protože já ten kurz nedělám kvůli papíru, tendence k aspiraci a budoucí vůdkyni oddílu mi taky úplně chybí. Proč to tedy dělám? Nakonec se mi to povedlo zformulovat do jedné věty.

"Jak je můžu vést dál a dávat jim něco do života, když sama zůstanu stát na místě a zakrním?"

Nakonec jsem si vzpoměla na heslo, které jsem kdysi dávno náhodou potkala a které si nikdy nepamatuji celé a vždycky ho pracně hledám, ale vlastně se jím od našeho prvního setkání řídím. Je to motto účastníků Salesiánského dobrovolnického programu.

"Když zpomalíš, oni zůstanou stát.

Když se sám znechutíš, jim poklesnou ruce.

Když se nasadíš, oni budou běžet.

Když nabídneš ruku, oni dají život.

Když se modlíš, oni budou svatí."
motto Sadby