Dej mi duše...

Dej mi duše, ostatní si ponech byl dokument o Salesiánech... Kouknout na něj můžete díky Ájině blogu.
Já chci psát o jejich pedagogice.

Salesiáni v Brně fungují už 70 let. A já měla to štěstí, že jsem se narodila právě v Žabovřeskách, deset minut od jejich kostela. A díky mým rodičům jsem vyrůstala pod jejich vedením. Vystřídalo se tu spousta úžasných lidí, jako například František Blaha, Josef Brtník, Martin Hobza, Laďa Kopřiva a další. všechno to byli lidé, kteří si uměli najít cestu k člověku ať byl jakýkoliv. Pokud se jim něco nelíbilo, řekli to. Ale řekli to tak, že toho člověka neurazili, prostě na to jen jemně upozornili. Dnes je tu salesián, na kterého koukám s nedůvěrou a nevím co s ním. Na druhou stranu se od něj můžu, stejně jako od jeho předchůdců, naučit spoustu věcí. I když zrovna na jeho příkladu se nejvíc učí věci, kterých by se měl člověk v kontaktu s druhými vyvarovat. Taky jsem se díky němu naučila, že idyla netrvá věčně a jsou věci, které se mi nemusí líbit, ale musím se s nimi vyrovnat. Nemá totiž cenu se trápit nezvratným. Je lepší najít v tom něco dobrého a potichu čekat až to přejde...

Mají smysl?

Letos se kolem mě vyrojila spousta lidí, která Vánoce "neslaví". Neměli Vánoční náladu, protože nebyl sníh, připadalo jim to hloupé něco takového slavit, netěšili se na nic a ze všeho byli otrávení. Všechno jim přišlo zbytečné a pokrytecké.
Ptám se proč? Proč zapomněli na kouzlo Vánoc?
Proč mě, jako pro věřícího člověka je smysl Vánoc poměrně jasný. Narodil se nám spasitel světa... Chápu, že je to občas těžké věřit, že jsou Vánoce, když se Vám vedle hádá rodina, venku není sníh a na světe je spousta globálních problémů. Ale Vánoce jsou pro mě čas, kdy se snažím sama ze sebe vydat to nejlepší, když už se mi to nedaří po celý rok. Snažím se přinést lidem okolo sebe aspoň trochu radosti a úsměvu. Proto jsem tak moc ráda, že jsme šly letos se skauty roznášet Betlémské světlo. Stejně jako se šíří světlo svíčky tak se přece šíří i radost a je jen na nás, jestli budeme ten plamínek opatrovat nebo si ho sami v sobě necháme sfouknout prvním závanem nepohody, která se objeví kolem nás...

Evangelium podle svatého lotra

...Odpovědět kladně znamenalo poskytnout mu alibi; záporná odpověď by mu byla přitížila, podezírali ho z nějakého přestupku... Odmítl jsem odpovědět. Ne pod záminkou zpovědního tajemství, ale podle výnosu kasačního soudu ze 4. listopadu 1974, podle něhož je vychovatel naší zvláštní kategorie povinen vypovídat jedině před samotným soudcem. Jednám li tak, jak jednám, hájím statu "vychovatele". Musím ovšem přiznat, že se to nesetkává se všeobecným pochopením. Však se mě také několikrát pokusili "namočit".
Poprvé k tomu došlo, když jsem právě nebyl v Paříži. Nějací policajti použili moje razítko a můj podpis a navlékli to tak, aby to vypadalo, že donáším... Bylo to trochu silné, ale někteří chlapci málem sedli na lep. Měl jsem jenom osmačtyřicet hodin, abych dokázal svou nevinu. Podařilo se mi to, protože mi kluci pomohli najít důkazy. Policie mě chtěla zkompromitovat. Dosáhla jenom toho, že se propast mezi námi ještě prohloubila. A tehdy mi jeden z bandy řekl: "Tak teď už sis vybral, na čí straně stojíš."

Bratr vyvržených

...tak Evangelium podle svatého lotra se mi do ruky ještě nedostalo. Ale už mám přečtené dvě, které mu předcházely (Bratr vyvržených, Portám 1993 a Až do krajnosti, Portál 1994), celkem je jich prý kolem dvaceti. Napsal je kněz. Kněz, který je mnohými asi dost odsuzován pro to, co dělá. Kněz, kterého by za kněze považoval málokdo z těch, kteří ho potkají.








Kněz, který se nevyhýbá ostrým slovům a ví, že své místo na periferii si musí vybojovat, který respektuje zákony mladých a oni respektují jeho, ten který jde až do krajnosti v tom co dělá. Pracuje s děckama z Pařížkých periferií. Pracuje s těmi, které všichni odmítají. A oni mu věří. Neúspěch ho provází po celou dobu působení, ale povedlo se mu několik opravdu dobrých věcí. Některým lidem dělá život snesitelnější...

Mimochodem všechny jeho knížky doporučuju, opravdu stojí za to si je přečíst!

Konečně...

...konečně prázdniny. Ještě se sice musí douklízet, ale už mě nečeká žádný další koncert (všech pět jich dopadlo dobře, čtyři dokonce výborně, i přes fakt, že jsem po prvním koncertu ztratila hlas:-). Ale jak řekla naše Andulka, když o něco prosíte a nechcete to pro sebe tak se může stát i zázrak.

Taky se mi povedlo udělat strukturaci do zeměpisného semináře a poslat Kakamilce čekatelskou práci na konzultaci. Už mi chybí jen dvě seminárky pro Měšťánka (obhajoba dopadla dobře) a jedna pro Rychteckého (ty musím odevzdat během ledna), no a pak seminární práce pro Sargánka a vesele se můžu začít učit k maturitě a k příjmačkám:-)

Dubula m´fanan dine...

...už jen šest dní a poprvé to rozbalíme v Králově poli, den na to se na nás můžete těšit v Moravských Knínicích a Veverské Bítýšce a komu by to nestačilo může si nás přijít poslechnout v neděli ke Kapucínům...

A jaké to bude?
Plné energie, bubnů, kytar, sopránů, altů, tenorů i basů, těšit se můžete i na flétny a skutečným zlatým hřebem letošního programu je i violoncello.

A proč přijít?
Protože to nebude jen tak k ničemu, letos se přispívá na výživu dětí z Papui Nové Guinei a i váš příspěvek pomůže (mimoto si můžete zakoupit úžasný kalendář, takže uděláte radost víckrát - nám, těm dětem a sobě:-)

Takže nemudrujte a přijďte. Těšíme se na Vás

Víra

"Náboženství se do skautingu vůbec nedostalo. Vždycky tu bylo, je to základní činitel přesahující skauting."

Robert Baden Powel

Co tím asi pan Powel chtěl říct? Asi by se hodně divil, kdyby zjistil jak a kam se dnešní skautské stezka mnohých z nás ubírá. Někteří se zarytě drží starých stereotypů z minulosti, jiní se zoufale ženou kupředu do nové doby... Kam vlastně směřujeme my náš oddíl? Dáváme těm dětem dost nebo spíš dost málo? A je to tak dobře?


Děkuju 88. oddílu za jejich soukromé stezky, ve kterých jsem našla tento zajímavý podnět k přemýšlení:-)