úterý 31. března 2009
Každý den...
...je zázrak!
A i když se často ptám, proč právě já mám tyhle problémy? A jen velice zřídka, čím to, že právě já mám takovéhle štěstí? Tak je fajn, že můžu žít... Protože každý den má dvacetčtyři hodin, které můžu využít k tomu, abych:
se usmívala
pomáhala lidem
naslouchala
objevovala nové věci
radovala se z maličkostí
žasla nad zázraky
zpívala
tancovala
děkovala
byla nadšená
učila se
zkoumala svět
...a spoustu dalších věcí...například spala nebo jedla:-)
Ale bez kamarádů by to byla nuda:-) Děkuju, že jste:-)
A to je konec, dnešního šílení!
Ale to jsem měla říct já...
Tak to řekni!
Tádydádydá!
Dobrou noc:-)
Jak říkat...
...ne?
Tvrdě a na rovinu?
Zlehka a diplomaticky, tak aby neublížilo?
Mlčet a usmívat se, však ono to nějak dopadne?
Tvrdě a na rovinu?
Zlehka a diplomaticky, tak aby neublížilo?
Mlčet a usmívat se, však ono to nějak dopadne?
Jak říkat...
...tomu, když je Vám někdo "sympatický"?
Líbí se Vám?
Jste zamilovaní?
Nebo jen zakoukaní?
Nebo je Vám s ním prostě fajn?
Nebo tohleto všecičko dohromady?
Hm?
...a je vůbec tohle nějaké velké dilema?
Líbí se Vám?
Jste zamilovaní?
Nebo jen zakoukaní?
Nebo je Vám s ním prostě fajn?
Nebo tohleto všecičko dohromady?
Hm?
...a je vůbec tohle nějaké velké dilema?
pondělí 30. března 2009
JSEMumímMÁM
Kakamilka už mě předběhla, ale snad dovolíte, abych se i já pochlubila svojí charakteristikou od šestice skautek:-)
Jsem:
Děkuju všem, které to psaly...i když každý meč má dvě hrany...a každý z těch hran bývá hodně ostrá...
Jsem:
- malá
- sto lidí v jednom (radost i smutek)
- fajn holka a super kmotřenka;-) super skautská rádkyně, která má nadšení pro skauting
- akční a občas bláznivá
- inteligentní slečna, co se ale hrozně podceňuje
- moje druhý půlka a kusanec Eastwicku
- povídat nahlas
- zpívat, naučit se spoustu věcí (devon)
- být hlučná a bláznivá a mít super nápady; zvracet a smát se dohromady;-)
- nadchnout a strhnout ostatní, pobavit, smát se
- zvládat spousty věcí - hlavně doma
- poslouchat, obejmout, smát se a plakat dohromady
- styl, meč
- hezký úsměv, velkou rodinu
- víru, radost ze života
- dobré nápady
- za sebou kus dobrého i náročného života (u tohohle byl nakreslený trojlístek)
- elán, styl a veliký kus originality
Děkuju všem, které to psaly...i když každý meč má dvě hrany...a každý z těch hran bývá hodně ostrá...
úterý 24. března 2009
sobota 21. března 2009
Rudice, Krásensko a my
To Vám takhle jednou přijde nadšený profesor do hodiny a oznámí Vám, že máte zase možnost jet na terénní exkurzi s intenzivní výukou geografie.
Co jiného chcete udělat než na to nadšeně kývnout? Hlavně, když víte, že ta poslední byla skvělá a během dvou dnů jste se naučili šestkrát tolik, co v lavici za měsíc?
A tak jsme vyjeli. Přes Rudický mlýn, kdy byl "vtipný" děda Eda (pokud tam půjdete a jste-li slečna, prchejte velkým obloukem!) jsme to vzali kolem pískového lomu na Rudické propadání, kdy jsme si prolezli systémem zvaným Hospoda. Bylo zajímavé vlézt do úzké chodbičky, kterou vytvořila voda ve vápencích Moravského krasu. Někteří z nác překonali svoje strachy, jiní ne. Někteří se zašpinili jako prasátka, protože objevili boční komín a ten se přece musí prozkoumat. Někteří trnuli strachy, když pan profesor machroval na kládě nad vodou, ze které trčely klacky, na které by se asi napích, kdyby spadl. Ale všichni jsme se těšili, až budeme na Rychtě. A to se nám záhy splnilo. Dostali jsme dobrou večeři a někdy kolem půl šesté jsme zasedli k učení. To nám bylo ještě hej. O pět hodin později jsme skoro neviděli na písmenky před sebou. Kromě malé půlhodinové pauzy na těstovinový salát jsme se jenom učili. Ale jak! Měli jsme studentskou konferenci, tzn., že každý z nás se něco naučil a to pak učil ostatní. Historie českých zemí a geologický vývoj byly ještě relativně v pořádku. Pak nastoupil Honza s tematikou zemědělství (logiku v navazování nehledejte, jel ráno domů tak musel být stihnut) o kterém tušil tak možná to, že to je součást priméru. Tak jako tak nás příjemně probral, protože když se smějete tak rozhodně nespíte.
Jeho perly typu:
Brzo ráno (tj. kolem půldeváté) jsme vstali a po snídani opět do práce. Nejdřív každý sám pro sebe zopakuje co se naučil včera a pak to projedem společně (Schválně, víte jak vznikají říční terasy a kolik jich má Vltava? Nebo kdy a kde se ukládalo hnědé uhlí? A co takový lignit? Co a kde to je? A kdyby Vám to nestačilo pořád tu je Devonské bazální klastikum!)
A po zopakování pokračujeme v krasojízdě! Geomorfologické členění, ochrana krajiny, obyvatelstvo, pauza na oběd, cestovní ruch, služby...
A pak už přišel čas jet domů. Takže jsme se sbalili, uklidili Rychtu a šli na autobus.
A to je konec pohádky:-) A když budu hodná možná dostanu i nějaké hezké fotky bez dědy Edy z Rudice:-)
Co jiného chcete udělat než na to nadšeně kývnout? Hlavně, když víte, že ta poslední byla skvělá a během dvou dnů jste se naučili šestkrát tolik, co v lavici za měsíc?
A tak jsme vyjeli. Přes Rudický mlýn, kdy byl "vtipný" děda Eda (pokud tam půjdete a jste-li slečna, prchejte velkým obloukem!) jsme to vzali kolem pískového lomu na Rudické propadání, kdy jsme si prolezli systémem zvaným Hospoda. Bylo zajímavé vlézt do úzké chodbičky, kterou vytvořila voda ve vápencích Moravského krasu. Někteří z nác překonali svoje strachy, jiní ne. Někteří se zašpinili jako prasátka, protože objevili boční komín a ten se přece musí prozkoumat. Někteří trnuli strachy, když pan profesor machroval na kládě nad vodou, ze které trčely klacky, na které by se asi napích, kdyby spadl. Ale všichni jsme se těšili, až budeme na Rychtě. A to se nám záhy splnilo. Dostali jsme dobrou večeři a někdy kolem půl šesté jsme zasedli k učení. To nám bylo ještě hej. O pět hodin později jsme skoro neviděli na písmenky před sebou. Kromě malé půlhodinové pauzy na těstovinový salát jsme se jenom učili. Ale jak! Měli jsme studentskou konferenci, tzn., že každý z nás se něco naučil a to pak učil ostatní. Historie českých zemí a geologický vývoj byly ještě relativně v pořádku. Pak nastoupil Honza s tematikou zemědělství (logiku v navazování nehledejte, jel ráno domů tak musel být stihnut) o kterém tušil tak možná to, že to je součást priméru. Tak jako tak nás příjemně probral, protože když se smějete tak rozhodně nespíte.
Jeho perly typu:
...a je tam optimální úhrn srážek.
Co je to optimální úhrn srážek?
Optimální úhrn srážek...ehm...to je spousta gestikulace ...no je tam sucho a teplo... další gesta ...a občas tam sprchne!
Extenzivním chovem se zvířata chovají hlavně na maso.
A na co jsou potom v těch intenzivních chovech?
No...ehm... zase ta gesta ...tak třeba na mlíko.
Prasata se chovají na mlíko?
PRASE SE TI NENAPASE!!!
...no a rybníky k nám do Čech přinesli Rožmberkové.
Ve stepích je takové hodně bujná vegetacePo tomhle výkonu už málokdo z nás zvládal poslouchat průmysl, ale i tak jsme ho projeli. A abychom nějak získali energii zašli jsme si neformálně popovídat k hasičům a po zkouknutí perfektní taneční ukázky, dojezení těstovinového salátu z jedné mísy, spoustě rýpavých poznámek a jedinečné horké sprše jsme šli spát.
Brzo ráno (tj. kolem půldeváté) jsme vstali a po snídani opět do práce. Nejdřív každý sám pro sebe zopakuje co se naučil včera a pak to projedem společně (Schválně, víte jak vznikají říční terasy a kolik jich má Vltava? Nebo kdy a kde se ukládalo hnědé uhlí? A co takový lignit? Co a kde to je? A kdyby Vám to nestačilo pořád tu je Devonské bazální klastikum!)
A po zopakování pokračujeme v krasojízdě! Geomorfologické členění, ochrana krajiny, obyvatelstvo, pauza na oběd, cestovní ruch, služby...
A pak už přišel čas jet domů. Takže jsme se sbalili, uklidili Rychtu a šli na autobus.
A to je konec pohádky:-) A když budu hodná možná dostanu i nějaké hezké fotky bez dědy Edy z Rudice:-)
čtvrtek 19. března 2009
Vy jste...
...sůl země. Jestliže sůl zmařena bude, čím bude osolena? K ničemuž se nehodí více, než aby byla ven vyvržena a od lidí potlačena. 14 Vy jste světlo světa. Nemůžeť město na hoře ležící skryto býti. 15 Aniž rozsvěcují svíce a stavějí ji pod kbelec, ale na svícen; i svítí všechněm, kteříž v domu jsou. 16 Tak svěť světlo vaše před lidmi, ať vidí skutky vaše dobré, a slaví Otce vašeho, jenž jest v nebesích.Matouš 5:13-16
Neznám krásnější modlitbu než: Pane učiň mě lampou, já sám sice shořím, ale mé světlo bude svítit ostatním...
Člověk má ohromné množství síly a pokud si to uvědomí bude svítit... A jeho víra to světlo bude živit... protože kdo věří má naději, a kdo má naději má i sílu... A kdo má sílu, má z čeho dávat, i když nemá nic...
středa 18. března 2009
Úvodník do školního časopisu...
...aneb co nás pálí
Milí čtenáři,
hlavně Vy, kteří máte odbornou zkoušku z českého jazyka, přijměte prosím moji omluvu. Dnes totiž tento prostor využiji jinak než obvykle. Následující řádky totiž za úvodník opravdu považovat nelze...
Jak začít? Nebo spíš čím začít? Rokem 2009? 1959? Nebo už 1950? Zkusím to od začátku. V roce 1950 obsadila vojska Čínské lidově osvobozenecké armády Tibetskou náhorní plošinu. Do té doby to byla autonomní oblast, která má s Čínou společný pouze kontinent. 10. března 1959 propukly v této oblasti velké nepokoje, směřované proti útlaku a bezpráví, proti kterému se okolní svět nikdy výrazně nepostavil. Tentýž den byla ustanovena exilová vláda a mladý dalajláma, Tibetský náboženský vůdce, byl nucen prchnout do exilu v Indii. Od té doby Čína v Tibetu porušuje lidská práva a ničí původní Tibetskou kulturu, způsob života i jeho obyvatele.
To jen abyste věděli co bylo...pojďme do novějších dějin. 10. březen je na světě známý jako den pro Tibet. Lidé po celém světě, kterým není Čínská anexe Tibetu lhostejná, vyvěšují v tento den na svoje domy, úřady, školy a jiné instituce Tibetské vlajky. Ti z Vás, kteří jsou na naší škole delší dobu si možná pamatují, že v minulých letech visela tato vlajka i u nás. Letos tam nebyla.
Možná se stejně jako já ptáte proč. Zkusme se nad tím zamyslet víc. Jak je možné, že na škole, ze které bylo poměrně nedávno odesláno téměř sto dopisů na podporu Tibetského mnicha, který chtěl předat zahraničním novinářům informace o dění v Tibetu a je za to vězněn, nevisela vlajka a nikdo proti tomu nezvedl hlas? Tím spíš, že máme na škole seminář, ve kterém se na lidská práva upozorňuje a který dopisovou akci pod záštitou Amnesty International zorganizoval?
Našlo se sice pár dobrovolníků, kteří akci organizovali, ale v den, kdy měla být vlajka vyvěšena změnilo vedení školy rozhodnutí. A původní svolení s vyvěšením vlajky bylo zamítnuto s odvoláním se na Čínské studenty navštěvující naši školu. Prý by se jich tento akt mohl dotknout. Dotknout? Jak? Pokud jsou to lidé, kteří uznávají základní lidská práva a užívají si jich v naší zemi, jak by se jich mohlo dotknout naše vyjádření solidarity s těmi, kteří ta práva nemají? A pokud s tím nesouhlasí, jak můžou pobývat v zemi, ve které dodržujeme lidská práva a máme svobodu projevu i tisku? Co je tu drží? Dostáváme se tím ke klasické otázce co všechno si můžeme dovolit, abychom někoho neutlačovali nebo nediskriminovali. Toto dilema nás často vede k tzv. pozitivní diskriminaci. Bohužel si často neuvědomíme, že poměr sil se obrací a z původně diskriminované menšiny se stává protěžovaná skupina, která vědomě využívá výhod, které jí nabízíme jen kvůli strachu z obvinění, že je diskriminujeme.
Máme demokracii, kde má mít váhu slovo většiny... Jak je možné, že trojice studentů má větší právo na obranu názoru, který ani sama nevyslovila, než ten zbytek? Jsme rasisté, když chceme vyjádřit nesouhlas s nějakým režimem veřejně? Proč to minulé roky šlo a letos ne?
Děkuji všem, kteří dočetli tento „úvodník“ až sem. Jsem si vědoma, že někomu z Vás tyto řádky možná nebudou příjemné, pro některé možná budou zbytečné a pro jiné nezajímavé. Přesto je úžasné, že jste si jich všimli. Je totiž úkolem každého žurnalisty, byť amatéra, mluvit o tom co se děje. A nemusí to být tragédie velkého rozsahu. Jestli chceme něco změnit, měli bychom začít u sebe samotných. Pomalu a po kouscích se zbavovat slupky nezájmu. O věcech číst a přemýšlet. Nemusíte jezdit do Číny pořádat protesty nebo do Konga či Rwandy, pomáhat jako humanitární pracovník. Ale je dobré nebýt lhostejný a pomáhat aspoň tím, že na problém upozorňujeme. Kdybychom se každý dokázali jednou týdně vzdát dvaceti korun, dokázali bychom neuvěřitelné věci. Pomáhat se dá různě a je jen na nás, jestli chceme... A co Vy? Chcete pomáhat? Nebo je Vám to jedno? Netýká se Vás to? Pak jste měli štěstí, že jste se narodili ve správnou dobu na správném místě. Není to o to větší zodpovědnost? Protože, kdo jiný bude pomáhat, když ne my? A kdy jindy budeme pomáhat my, když ne právě teď?
Milí čtenáři,
hlavně Vy, kteří máte odbornou zkoušku z českého jazyka, přijměte prosím moji omluvu. Dnes totiž tento prostor využiji jinak než obvykle. Následující řádky totiž za úvodník opravdu považovat nelze...
Jak začít? Nebo spíš čím začít? Rokem 2009? 1959? Nebo už 1950? Zkusím to od začátku. V roce 1950 obsadila vojska Čínské lidově osvobozenecké armády Tibetskou náhorní plošinu. Do té doby to byla autonomní oblast, která má s Čínou společný pouze kontinent. 10. března 1959 propukly v této oblasti velké nepokoje, směřované proti útlaku a bezpráví, proti kterému se okolní svět nikdy výrazně nepostavil. Tentýž den byla ustanovena exilová vláda a mladý dalajláma, Tibetský náboženský vůdce, byl nucen prchnout do exilu v Indii. Od té doby Čína v Tibetu porušuje lidská práva a ničí původní Tibetskou kulturu, způsob života i jeho obyvatele.
To jen abyste věděli co bylo...pojďme do novějších dějin. 10. březen je na světě známý jako den pro Tibet. Lidé po celém světě, kterým není Čínská anexe Tibetu lhostejná, vyvěšují v tento den na svoje domy, úřady, školy a jiné instituce Tibetské vlajky. Ti z Vás, kteří jsou na naší škole delší dobu si možná pamatují, že v minulých letech visela tato vlajka i u nás. Letos tam nebyla.
Možná se stejně jako já ptáte proč. Zkusme se nad tím zamyslet víc. Jak je možné, že na škole, ze které bylo poměrně nedávno odesláno téměř sto dopisů na podporu Tibetského mnicha, který chtěl předat zahraničním novinářům informace o dění v Tibetu a je za to vězněn, nevisela vlajka a nikdo proti tomu nezvedl hlas? Tím spíš, že máme na škole seminář, ve kterém se na lidská práva upozorňuje a který dopisovou akci pod záštitou Amnesty International zorganizoval?
Našlo se sice pár dobrovolníků, kteří akci organizovali, ale v den, kdy měla být vlajka vyvěšena změnilo vedení školy rozhodnutí. A původní svolení s vyvěšením vlajky bylo zamítnuto s odvoláním se na Čínské studenty navštěvující naši školu. Prý by se jich tento akt mohl dotknout. Dotknout? Jak? Pokud jsou to lidé, kteří uznávají základní lidská práva a užívají si jich v naší zemi, jak by se jich mohlo dotknout naše vyjádření solidarity s těmi, kteří ta práva nemají? A pokud s tím nesouhlasí, jak můžou pobývat v zemi, ve které dodržujeme lidská práva a máme svobodu projevu i tisku? Co je tu drží? Dostáváme se tím ke klasické otázce co všechno si můžeme dovolit, abychom někoho neutlačovali nebo nediskriminovali. Toto dilema nás často vede k tzv. pozitivní diskriminaci. Bohužel si často neuvědomíme, že poměr sil se obrací a z původně diskriminované menšiny se stává protěžovaná skupina, která vědomě využívá výhod, které jí nabízíme jen kvůli strachu z obvinění, že je diskriminujeme.
Máme demokracii, kde má mít váhu slovo většiny... Jak je možné, že trojice studentů má větší právo na obranu názoru, který ani sama nevyslovila, než ten zbytek? Jsme rasisté, když chceme vyjádřit nesouhlas s nějakým režimem veřejně? Proč to minulé roky šlo a letos ne?
Děkuji všem, kteří dočetli tento „úvodník“ až sem. Jsem si vědoma, že někomu z Vás tyto řádky možná nebudou příjemné, pro některé možná budou zbytečné a pro jiné nezajímavé. Přesto je úžasné, že jste si jich všimli. Je totiž úkolem každého žurnalisty, byť amatéra, mluvit o tom co se děje. A nemusí to být tragédie velkého rozsahu. Jestli chceme něco změnit, měli bychom začít u sebe samotných. Pomalu a po kouscích se zbavovat slupky nezájmu. O věcech číst a přemýšlet. Nemusíte jezdit do Číny pořádat protesty nebo do Konga či Rwandy, pomáhat jako humanitární pracovník. Ale je dobré nebýt lhostejný a pomáhat aspoň tím, že na problém upozorňujeme. Kdybychom se každý dokázali jednou týdně vzdát dvaceti korun, dokázali bychom neuvěřitelné věci. Pomáhat se dá různě a je jen na nás, jestli chceme... A co Vy? Chcete pomáhat? Nebo je Vám to jedno? Netýká se Vás to? Pak jste měli štěstí, že jste se narodili ve správnou dobu na správném místě. Není to o to větší zodpovědnost? Protože, kdo jiný bude pomáhat, když ne my? A kdy jindy budeme pomáhat my, když ne právě teď?
úterý 17. března 2009
Kamarádky...
děkuji Narlinovi (stránky najdete na foto-pes.cz) za první společnou fotku našeho Eastwicku
Jinak takhle to vypadá, když se sejde čtveřice holek na jednom úžasném koncertě:-)
Uaaaa...
...občas se rozčílíte aniž by byl jakýkoliv viditelný podnět z okolí...
Ale koho by nevytočil email, ve kterém je Vám oznámeno, že na tom přece už rok pracuje a přece to říkala? Vy si někdo pamatujete letmou informaci, kterou jste brali jako možný počátek diskuze o existenci něčeho, ale pak bylo rok ticho po pěšině?
Občas si připadám jako vůl...jak může dělat sama týmovou práci, nikomu o tom neříct a pak se divit, když se do toho pustí někdo jiný ve spolupráci s ostatními? A navíc se tvářit ublíženě, že si nikdo neváží její práce...jak si jí můžeme vážit a spolupracovat, když o ní ani nevíme???
...omlouvám se těm, co to nepochopí...a vlastně i těm co to pochopí...ale prostě jsem to potřebovala někomu říct...
Ale koho by nevytočil email, ve kterém je Vám oznámeno, že na tom přece už rok pracuje a přece to říkala? Vy si někdo pamatujete letmou informaci, kterou jste brali jako možný počátek diskuze o existenci něčeho, ale pak bylo rok ticho po pěšině?
Občas si připadám jako vůl...jak může dělat sama týmovou práci, nikomu o tom neříct a pak se divit, když se do toho pustí někdo jiný ve spolupráci s ostatními? A navíc se tvářit ublíženě, že si nikdo neváží její práce...jak si jí můžeme vážit a spolupracovat, když o ní ani nevíme???
...omlouvám se těm, co to nepochopí...a vlastně i těm co to pochopí...ale prostě jsem to potřebovala někomu říct...
středa 11. března 2009
Autorské čtení...
Poslední autorské čtení v naší středoškolské kariéře...No a povedlo se krásně:-)
Alushka byla druhá a já třetí...no nepotěší to?
Teď jen aby všichni poslali co mají poslat a bude na světě i almanach:-)
Alushka byla druhá a já třetí...no nepotěší to?
Teď jen aby všichni poslali co mají poslat a bude na světě i almanach:-)
Jeden Svět
V Brně od 17. - 24. 3. 2009 v kině Art, sále Břetislava Bakaly, kulturním centru Starý Pivovar, Kavárně Tro3jka a Klubu Fléda.
program je na www.jedensvet.cz
pondělí 2. března 2009
Vzhůru...
...do nového týdne! Není toho málo co musím stihnout, ale s chutí do toho a půl je hotovo:-)
A pak, když se usmíváte, i když máte málo důvodů se smát tak jde všechno líp:-)
A pak, když se usmíváte, i když máte málo důvodů se smát tak jde všechno líp:-)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)