Co nám daly americké filmy...

Kdybych jednou v životě mohla zažít svůj film, chtěla bych dělat toto:

• jíst čínu z takové té hranaté krabičky čínskými hůlkami
• po cestě do práce s koupit kávu a koblihu do takového toho vtipného stojánku
  
• zvednout telefon a dovolat se tomu, komu chci, aniž bych vytáčela číslo
• vypadat naprosto dokonale i když vstanu jen po několika málo hodinách spánku (a zároveň být dokonale nalíčená bez opuchlého obličeje)
• dostat polibek, který by mi zvedl nohu
• projet se v cadillacu
• být fit i po probdělé noci
• mít den, který má asi tak 120 hodin (nechápu jak jinak by hrdinové všechno stíhali)
  
• nezakopnout v botech na podpatku a když už náhodou ano tak proto, abych byla zachráněna panem "dokonalým"
• chovat se naprosto šíleně a zvláštně, aniž by si o mě moje okolí myslelo, že jsem šílená a zvláštní
• jít po ránu koupit květiny a celý den připravovat večírek
• ...

Seznamy

Na stole mi leží seznam, na kterém mám všechno, co sem chci napsat.
Na stole mi leží seznam, na kterém mám všechno, co chci udělat.
Na stole mi leží seznam, na kterém mám všechno, co bych měla dělat.
Na stole mi leží seznam, na kterém mám všechno, co musím udělat.
A vedle toho občas leží nebo putuje do tašky diář, kterému pokládám otázku, kdy to mám dělat?

Jinými slovy, myšlenky se hromadí, a doufám, že se mi povede najít si čas, abych všechno dohnala, ale škola a práce mají zatím přednost. Tak omluvte fakt, že příspěvky teď nějakou chvíli nepůjdou chronologicky, budou se tu totiž střídat věci, o které se chci podělit z těmi věcmi minulými, které nechci zapomanout...

Zajímavé myšlenky

... i v přeposílacích mailech se občas najdou zajímavé myšlenky, tohle mi dneska přišlo od dědečka:

Celý svět potřebuje takového vůdce!

Předseda vlády Kevin Rudd - Austrálie

Muslimové, kteří chtějí žít podle islámského práva Sharia, byli ve středu vyzváni, aby opustili Austrálii, čímž se vláda zaměřila na radikály ve snaze odvrátit možné teroristické útoky.

Rudd sám pak rozhněval některé australské muslimy prohlášením, že podporoval špionážní agentury ve sledování národních menšin. Cituji:

„Přistěhovalci, ne Australané, se musí přizpůsobit. Přijměte to, nebo odejděte. Jsem unavený obavami tohoto národa u toho, zda nejsme ohroženi nějakými jedinci či jejich kulturou. Od teroristického útoku na Bali jsme u většiny Australanů zaznamenali nárůst vlastenectví.“

Naše kultura se vyvíjela během více než dvou století bojů, pokoušení a vítězství milionů mužů a žen, jež usilovali o svobodu. Mluvíme převážně anglicky, ne španělsky, libanonsky, arabsky, čínsky, japonsky, rusky, nebo jakkoli jinak. Tudíž, pokud se chcete stát součástí naší společnosti, naučte se jazyk!

Většina Australanů věří v Boha. Není to žádný politický pravicový nátlak, ale prostý fakt, neboť právě křesťanští muži a ženy založili tento stát na křesťanských principech, což je jasně zdokumentováno. A je jistě vhodné, aby to bylo vyobrazeno na stěnách našich škol. Pokud vás bůh obtěžuje, navrhuji vám, abyste uvažovali o jiné části světa jako svém domově, neboť Bůh je součástí naší kultury.

Vaši víru můžeme akceptovat, a nebudeme se ptát proč. Vše, co žádáme, je aby jste vy akceptovali tu naši a žili s námi v souladu a pokojném soužití.

Tohle je naše země, naše půda a náš způsob života a dáme vám veškerou příležitost k tomu, abyste toho všechno mohli užívat. Ale jakmile jste si začali stěžovat, naříkat a remcat o naší vlajce, našich závazcích, naší křesťanské víře nebo našem způsobu života, velmi Vám doporučuji využít další přednosti naší skvělé australské svobody - právo odejít. Pokud jste nešťastní, odejděte. Nenutili jsme vás sem přijít. Požádali jste, abyste tu mohli být. Tak přijměte zemi, která přijala vás.“

Možná, že pokud mezi sebou tohle rozšíříme, najdeme i my odvahu začít mluvit a vyslovit tu samou pravdu.