Jedním tlačítkem...

...jsem smazala 42 lidí ze svého života.

Jednoduše řečeno, promazávala jsem svůj telefonní seznam. Označkovala jsem si všechny, se kterými už dlouhou dobu (víc než dva roky) nejsem v žádném kontaktu a tudíž to číslo na ně potřebovat pravděpodobně nebudu. Taky jsem promazala lidi, kterým už nemám důvod se ozývat a oni nemají důvod vyhledávat mě (povětšinou bývalé spolužačky jejichž čísla jsem měla jen díky Mikee a nikdy v životě jsem je nepoužila, ale kdyby náhodou...však to znáte).
No a výsledná cifra mě hodně překvapila...42 lidí zmizelo z mého života. A zdaleka to nejsou všichni...Jedno zmáčknutí tlačítka a jsou pryč... Ale je to opravdu to zmáčknutí tlačítka, co je vymazalo z mého života?

Zásady x ignoranství

Jedna diskuze a jeden rozhovor mě přivedly na tuhle myšlenku. Kde končí zásadovost a začíná ignoranství? Jinými slovy, kdy je něco zásadou, která by se měla dodržovat a kdy už je to ignorace.

Napadlo mě to v souvislosti se Schedarem a plesem. Jsou určité příležitosti, na které je vhodné se obléknout určitým způsobem. Jsou lidé, kteří tyto konvence odmítají, protože oni jsou přece "svobodní", tak proč by se oblékali/chovali podle nějakých norem a předpisů?
Jenže pak si vezměte, jak vypadá pár, kdy slečna je nádhera sama. Je dokonalým ztělesněním toho, co její partner tak strašně odsuzuje. Je hezky oblečená, nalíčená a vypadá jak princezna. On má na sobě tmavé kalhoty (byly vůbec společenské?) a letní khaki košili s výložkami na ramenou. Nemá ani sako, ani kravatu, prostě nic. Jak se pak taková slečna musí cítit na plese, kam ji doprovází takový "buran"?
Víte nechci někoho odsuzovat jen proto, jak se obléká, ale myslím si, že je dobré dodržovat jisté společenské normy. vždyť do divadla taky nepřijdeme v plavkách nebo teniskách a riflích? Anebo dnes už ano?

Kam povede tahle "touha po svobodě" spojená s odmítáním všeho, co nás omezuje?