Člověk umře, ale myšlenka zůstane...

aneb trošička nostalgických vzpomínek
k 18tinám jsem dostala dárek. Od svých dobrých kamarádek, které obešly moje přátele, aby mi napsali citát k narozeninám. 47 lidí...ale kolik z nich vídám dnes? 23, to není ani polovina...staří přítelé zmizeli, objevili se noví...

ale ty věty mi zůstanou navždycky... a proto, bych se ráda o některé podělila...

...žij podle svojí víry. Dělej to, co ti radí srdce...To, co chceš...Zpívej, směj se, tancuj, měj rád... A žij intenzivně každý okamžik svého života!

Kakamilka

To chce klííííd.

Helča

Všichni dospělí byli nejdříve dětmi, ale málokdo se na to pamatuje.

Glancy

Nesmím se bát. Strach zabíjí myšlení. Strach je malá smrt, přinášející naprosté vyhlazení. Budu svému strachu čelit. Dovolím mu, aby prošel kolem mne a skrze mne. A až projde a zmizí, otočím se a podívám se, kudy šel. Tam, kam strach odešel, nic nebude. Zůstanu pouze já.

Goblin

Jste-li po krk vě vodě, nevěšte hlavu.

Hobzič


Kdo se neklouže, ten nejede.

Mikee

Budoucnost náleží těm, kdo věří v krásu svých snů.

Miňák

Jít příkladem není nejlepší způsob, jak vyučovatt...je to jediný způsob jak vyučovat.

pššš

Někteří lidé mají v srdci tolik slunce, že jím dokáží prozářit životy druhých.

Pavlínka Geršlová

vždyť víš, že voda se neutopí...

Ivuška

Show must go on!

Miška

Drobná vítězství

Víte, jako skautka, i jako člověk se snažím být k ostatním lidem zdvořilá. Ne proto, že musím, ale prostě proto, že mi to přijde normální. Avšak navzdory tomuto mému přesvědnčení jsou některé skupiny lidí, jejichž jednání mě často vytočí. Jednou z takovýcch skupin jsou lidé v předůchodovém věku. (občas i důchodovém). Pochopím, že babička o francouzských holích k té další sedačce v tramvaji prostě nedojde, ale nepochopím, proč mi nadává zmalovaná padestánice, že nejsem schopná uvolnit místo starším, když o dvě sedadla dál má volné místo.
Stejně tak nepochopím, proč se důchodci na zastávkách derou na přední místa na ostrůvcích a s oblibou ucpávají dveře dopravních prostředků takovým způsobem, že je téměř nemožné vystoupit.
Ale zpátky k tématu. V sobotu večer jsem jela domů z kurzu. Byla jsem unavená a tak moje hlídací část mozku asi vypnula. Stála jsem na zastávce a četla jsem si knížku. Manželský pár důchodců udělal další věc, kterou nemůžu u této skupiny vystát, a to, že si stoupl asi třicet centimetrů od okraje vozovky, div, že si nestoupli přímo do ní. Chvíli jsem na ně koukala a pak jsem je velice slušně upozornila, že pokud udělají půlkrok dozadu, tak se řidiči do zastávky lépe najede. Zahrnul m příval informací typu: Starejte se o sebe slečno a Dejte nám pokoj, my nejede poprvé. Skoro jsem si posteskla, že někteří lidé jsou prostě marní, když v tom oba manželé skutečně o kousek ustoupili...
A tak jsem jela domů s hřejivým pocitem v srdci. To, že Vám někdo vynadá ještě neznamená, že jste nemělli pravdu. Třeba si z toho vezme ponaučení do příště... (a pokud se Vám zdá, že to ode mě bylo drzé, tak máte pravdu; bez vypnutého hlídáčku zdvořilosti bych jim to totiž asi nikdy neřekla)

Je podzim...

...nějak na mě padá podzimní nálada. Ale na druhou stranu jsem tvůrčí a akční, takže zvládám spousstu věcí, jen ne to, co bych zvládnout měla...
...a jsem vyčerpaná...až moc...

...

Měla jsem panenku,
se zlatými vlásky,
každý den nosila šatečky z hedvábí.

Jednoho dne, vzala jsem nůžky a panence ustřihla vlásky.

Jsem jak ta panenka,
s černými vlásky,
každý den nosívám šatečky z plyše.

Jednoho dne, vzala jsem nůžky a sobě ustřihla vlásky.

Sedíme spolu,
já a panenka,
koukáme z okna do světa kde prší.

Narozdíl ode mě, panence vlásky nedorostou...