Skautské obraty...

V poslední době jsem byla dost unavená. Ze školy, z práce, ale hlavně ze skautu. Když jsem tak nad tím přemýšlela, tak jsem prostě vyhořela... Respektive tak dlouho jsem vedla družinku na plno, až jsem najednou neměla z čeho brát. A ani jsem neměla chuť jezdit na akce a připravovat program, protože jsem už dopředu čekala, jak budu kritizovaná, že jezdím na málo akcí a věnuju skautingu málo času. Chyběly mi nápady, ztratila jsem inspiraci.
Fakt, že letos nepovedu družinku jsem brala jako osvobození, těšila jsem sena to. A v září přišlo rozčarování. Místo zázračné proměny mého života k lepšímu jsem pořád stála na místě. Stejně zdeptaná a rozčarovaná nad svojí situací. Hledala jsem impuls, který by mě znovu nakopnul, který by mi vrátil chuť do skautování. Doufala jsem, že to přijde s odpočinkem a vedením oddílovek, ale nic. Netěším se tam a navzdory tomu, že se jim fakt snažím věnovat tak, mě to tam až tak moc nebaví. Vztahy s holkama mám sice ještě pořád dobré (aspoň v to doufám), ale myslím si, že tohle moje rozčarování na mě musí být docela dost poznat.
Moje snaha hledat nové podněty troskotala. Některé projekty nevyšly a z Jamboree si pamatuju hlavně velkou tlačenici a Kristianstad.
A protože jsem věděla, že se skautingem nechci skončit, že se jen chci posunout někam jinam, tak jsem začala chodit na střediskovky. Doufala jsem, že třeba tam najdu ten impuls, který potřebuju aby mě to zase bavilo.

A víte co? On přišel. Po dlouhé době mám z něčeho ve skautu radost a těším se na to. Věřím tomu co dělám a hlavně, mě fascinuje (a asi i poměrně hodně mostivuje), že jsou lidi, kteří věří, že na to mám.

Muzikální ráno

Dneska jsem měla ráno vpravdě hudební a příjemné. A to natolik, že se o to s Vámi musím podělit:

Rande

Tak mám dneska první rande. A vůbec z něho nejsem nervózní. Budeme se k sobě něžně tulit a blížit se čím dál víc. A když to půjde dobře, dorandíme až k vzájemnému porozumnění. Tedy, já jí, doufám, budu rozumět a ona prostě bude, holt čísly moc emocí nevyjádříte. Tak pojď má zlatá statistiko, jdeme randit.

Jak to je?

"Chlapi se chovají tak, aby jejich přítelkyně žárlily na ostatní ženy.
Gentlemani se chovají tak, aby ostatní ženy žárlily na jejich přítelkyně..."

"Ženy se chovají tak, aby jejich partneři žárlili na ostatní muže.
Dámy se chovají tak, aby ostatní muži žárlili na jejich partnery..."

Kdo je on? A kdo jsem já?

Čokoláda

Lamentovat, jak to tu zanedbávám nemá smysl, protože čas abych to tu dala dohromady budu mít možná v důchodu. A podle dnešní přednášky soudím, že možná ani v tom ne, protože žádný mít nebudu. Takže se s Vámi radši podělím o něco hezkého:-)

Nedávno jsem měla svátek. Je milé, že si na mě vůbec někdo vzpomněl, ale že bude až tak kouzelný, to mě ani ve snu nenapadlo.

• Jednak byla ten den oddílovka a Ferda měla narozeniny
• dostala jsem blikací svíčku, která neblikala, takže mi byla okamžitě zabavená se slovy, že nefunkční dárek nedostanu a že si musím počkat (nakonec jsem se dočkala a jsem ráda, že mi ji sebral, protože to blikání je fakt krásný)
• dostala jsem báječnou kuchařku s moc recepty, od těch základních jako je svíčková nebo jak zavařovat po různé exotické chuťovky, už se těším až z ní něco vyzkouším
• mezi plyšáky do postele přibyl Hrošík, tentokrát je to opravdu hroch, je akorát do náruče a uvnitř je termofor, který se naplní horkou vodou a je to prostě bomba, už vím, co sebou povezu na tábor
• ale hlavně jsem dostala pytlík čokoládových bonbonů - belgických pralinek z hořké čokolády a každý má jinou náplň, život je prostě jako bonboniéra, nikdy nevíte, co Vás uvnitř čeká

Tak co to bude dnes? Už jsem potkala karamel, chilli, pistácie, oříšky...