Už skoro končí...

...ale přesto si dovolím se pochlubit.
Moje letošní variace adventního věnce:

můj malý...



větší rodinný...

Co byste dělali, kdyby jste měli...

...za jedinou hodinu dokázat, že jste dobrý člověk?
A - jste dobrý člověk?
Vážně?
A co říká Ďábel?

Tak takovýhle je podtitul posledního počinu kočovné filosofické divadelní společnosti Pro dobrou věc.

Příběh se pdehrává všude možně po světě, protože hlavní hrdina se hned na začátku udusí jabkem. Dostane se do pekla, kde si ho vezme pod pařáty byrokratický ďábel a snaží se dát do pořádku papíry. Celé by to byla banalita, kdyby se do děje nevložila skupinka filosofů (kde hráli mimo jiné i děkan FF, profesoři filosofie...). Nakonec ďábla přemluví, aby dal nebožtíkovi ještě příležitost dokázat, že je dobrým člověkem a na pomoc mu vyvolají některé etické principy, které se ve filosofii objevují. A tak nám na scénu přichází velký šizuňku, jako ztělesnění vyšší autority, naturalis jako ztělesnění toho, že dobré je to, co je přirozené pro naše touhy, ambivaletní sestry, které tvrdí, že nic není ani dobré ani zlé a personifikace osobního prospěchu.
Postupně náš nebohý nebožtík potká čtyři velké filosofy z dějin - Nietzscheho, Sokrata, Galileiho a ještě jednoho, kterého jsem nepoznala. Po hodině se opět vrátí do pekla, aby mohl ďábel dokončit svůj úkol. Opět se do toho vloží filosofové a slovy ďábla: Propouštím Vás filosofy do očistce, však vy si tam z toho peklo uděláte sami...

Abych to shrnula, navzdory faktu, že jsem filosofií nepolíbená, jsem se dobře bavila. Herecké výkony byly úžasné, příběh měl smysl a švih, nestalo se Vám, že jste se u některé pasáže nudili. Zkrátka, pokud někdy zahlédnete plakát na reprízu, doporučuju Vám jít a myslím, že Ivuška se mnou bude souhlasit:-)

Reklama a zážitky

Byli jste někdy v divadle? Ano?
Byli jste někdy na filosofickém divadle? Ne?
Tak si určitě zajděte! Kočovná filosofická divadelní společnost uvádí nový kus jménem PRO DOBROU VĚC. A je to vážně pecka. Druhá premiéra bude 15.12. v 19:15 na FF, Arna Nováka1 v C33 Aula.

více na http://www.phil.muni.cz/fil/divadlo/

A až bude po premiéře, tak se dozvíte víc, ale radši si tam zajděte:-)

Anketáááááááááá

Jak se Vám líbíme v novém? Hlasujte v anketce po pravé straně:-)

Jsem na zabití...

...protože můj time management je naprosto zoufalý. Já si prostě neumím rozvrhnout čas a úkoly tak, abych to všechno hezky stíhala jako jiní lidé, ne. Já si všechno nahrnu na jeden den a pak si připadám hloupě, když ruším to, co zrušit můžu, abych stihla něco, co udělat musím.

Naučím se někdy si správně rozvrhnout čas? A nezabije mě moje okolí a moji nejbližší než se to stihnu naučit?

Co nám daly americké filmy...

Kdybych jednou v životě mohla zažít svůj film, chtěla bych dělat toto:

• jíst čínu z takové té hranaté krabičky čínskými hůlkami
• po cestě do práce s koupit kávu a koblihu do takového toho vtipného stojánku
  
• zvednout telefon a dovolat se tomu, komu chci, aniž bych vytáčela číslo
• vypadat naprosto dokonale i když vstanu jen po několika málo hodinách spánku (a zároveň být dokonale nalíčená bez opuchlého obličeje)
• dostat polibek, který by mi zvedl nohu
• projet se v cadillacu
• být fit i po probdělé noci
• mít den, který má asi tak 120 hodin (nechápu jak jinak by hrdinové všechno stíhali)
  
• nezakopnout v botech na podpatku a když už náhodou ano tak proto, abych byla zachráněna panem "dokonalým"
• chovat se naprosto šíleně a zvláštně, aniž by si o mě moje okolí myslelo, že jsem šílená a zvláštní
• jít po ránu koupit květiny a celý den připravovat večírek
• ...

Seznamy

Na stole mi leží seznam, na kterém mám všechno, co sem chci napsat.
Na stole mi leží seznam, na kterém mám všechno, co chci udělat.
Na stole mi leží seznam, na kterém mám všechno, co bych měla dělat.
Na stole mi leží seznam, na kterém mám všechno, co musím udělat.
A vedle toho občas leží nebo putuje do tašky diář, kterému pokládám otázku, kdy to mám dělat?

Jinými slovy, myšlenky se hromadí, a doufám, že se mi povede najít si čas, abych všechno dohnala, ale škola a práce mají zatím přednost. Tak omluvte fakt, že příspěvky teď nějakou chvíli nepůjdou chronologicky, budou se tu totiž střídat věci, o které se chci podělit z těmi věcmi minulými, které nechci zapomanout...

Zajímavé myšlenky

... i v přeposílacích mailech se občas najdou zajímavé myšlenky, tohle mi dneska přišlo od dědečka:

Celý svět potřebuje takového vůdce!

Předseda vlády Kevin Rudd - Austrálie

Muslimové, kteří chtějí žít podle islámského práva Sharia, byli ve středu vyzváni, aby opustili Austrálii, čímž se vláda zaměřila na radikály ve snaze odvrátit možné teroristické útoky.

Rudd sám pak rozhněval některé australské muslimy prohlášením, že podporoval špionážní agentury ve sledování národních menšin. Cituji:

„Přistěhovalci, ne Australané, se musí přizpůsobit. Přijměte to, nebo odejděte. Jsem unavený obavami tohoto národa u toho, zda nejsme ohroženi nějakými jedinci či jejich kulturou. Od teroristického útoku na Bali jsme u většiny Australanů zaznamenali nárůst vlastenectví.“

Naše kultura se vyvíjela během více než dvou století bojů, pokoušení a vítězství milionů mužů a žen, jež usilovali o svobodu. Mluvíme převážně anglicky, ne španělsky, libanonsky, arabsky, čínsky, japonsky, rusky, nebo jakkoli jinak. Tudíž, pokud se chcete stát součástí naší společnosti, naučte se jazyk!

Většina Australanů věří v Boha. Není to žádný politický pravicový nátlak, ale prostý fakt, neboť právě křesťanští muži a ženy založili tento stát na křesťanských principech, což je jasně zdokumentováno. A je jistě vhodné, aby to bylo vyobrazeno na stěnách našich škol. Pokud vás bůh obtěžuje, navrhuji vám, abyste uvažovali o jiné části světa jako svém domově, neboť Bůh je součástí naší kultury.

Vaši víru můžeme akceptovat, a nebudeme se ptát proč. Vše, co žádáme, je aby jste vy akceptovali tu naši a žili s námi v souladu a pokojném soužití.

Tohle je naše země, naše půda a náš způsob života a dáme vám veškerou příležitost k tomu, abyste toho všechno mohli užívat. Ale jakmile jste si začali stěžovat, naříkat a remcat o naší vlajce, našich závazcích, naší křesťanské víře nebo našem způsobu života, velmi Vám doporučuji využít další přednosti naší skvělé australské svobody - právo odejít. Pokud jste nešťastní, odejděte. Nenutili jsme vás sem přijít. Požádali jste, abyste tu mohli být. Tak přijměte zemi, která přijala vás.“

Možná, že pokud mezi sebou tohle rozšíříme, najdeme i my odvahu začít mluvit a vyslovit tu samou pravdu.

Seznamy

Víte jak si píšete seznamy o tom, co sem přijde?
Taky jeden takový mám, a bohužel ho nějak nestíhám...
Tak snad příští týden všechno doženu. Slibuju:-)

Soukromé bouřky

Tak se mi trochu shání mráčky nad hlavou. Nebo spíš v hlavě. A možná to tam i v okolí brzo začne pěkně blýskat a hřmít. Bohužel jak to nakonec dopadne už nezáleží na mě. Protože já se rozhodla. Budu si stát za svým názorem. Respektuju její zkušenost, respektuju ji jako osobu, ale ona bude muset začít respektovat mě. Kdybych byla já i holky neschopný, tak nám to nikdy nebude svěřeno. Ale my to na zodpovědnost dostaly, což znamená, že nám ostatní věří.
Shrnuto podtrženo, stojím si za svým názorem a jsem ochotná ho bránit a obhajovat. Jen doufám, že mě tahle bouřka nezničí, protože se po dlouhé době necítím stará a unavená tak, abych chtěla zkončit.

Skutečné příběhy

Je zkouškové, takže mám spoustu času na koukání na filmy, však to znáte:-)
Včera a dnes se mi povedlo zkouknout dva filmy, které jsem chtěla vidět už hodně dlouho. Každý je z jiné doby, s jiným hereckým obsazením. Jedno však mají společné, jejich hlavní hrdinkou je žena, která se nebála jít si za svým snem i proti proudu své doby. A co víc, oba příběhy jsou podle skutečných událostí.

Coco before Chanel
O tomto filmu jsem slyšela už dřív, bohužel jsem na něj nestihla jít, dokud byl v kinech.
A tak jsem si to dnes vynahradila u DVD.
Musím říct, že mě celý film strhl. Nádherná kamera, nádherné šaty, nádherné prostředí a k tomu všemu velmi zajímavý a propracovaný příběh dívky, která toužila po svobodě v době, kdy jí pro ženy nebylo mnoho. A ona se rozhodla bojovat, nebála se a vstoupila do světa mužů, aby se v něm jednoho dne stala legendou...



Dangerous beauty
Příběh Benátské kurtizány Veroniky Franco ukazuje bezmoc s jakou se v té době ženy musely potýkat. Na výběr moc neměly, buď role manželky, jeptišky anebo, pokud měly odvahu kurtizány. Jen kurtizány měly přístup ke vzdělání a byly aspoň trochu svobodné, ale ústy hlavní hrdinky " Moje klec je o trochu větší než ta vaše, ale pořád je to klec". Celým filmem se vinou verše, jež napsala skutečná Veronica Franco a jsou vážně povedené.

Upgrade

Upgradovala jsem své vysněné téma na bakalářku. Dnes jsem našla ve variantách bakalářek toto:
Terénní cvičení pro studenty gymnázia v Toulovcových maštalích.

A nebo téma Návrh cvičného sešitu z fyzické geografie pro studenty středních škol nezní taky vůbec špatně. Tak jako tak, oboje témata budou zajímavá. A určitě to bude pořád lepší než ležet v haldě pramenů ke kdovíjakým dějinám. I když je mi líto, že neumím řecky nebo staropersky, protože starověké dějiny bych si s chutí jako závěrečnou práci z historie střihla:-)

Kuky se vrátil!

Nedávno jsem kdesi narazila na nový film od Svěráků Kuky se vrací. A protože jsem tvor líný, nechtělo se mi učit a mám hodného muže, tak jsme společně na Kukyho vyrazili. Popravdě, překvapil mě. A to moc. Chodíme spolu do kina relativně často, hlavně na pohádky, ale už dlouho jsme neviděla takto povedený film.
Možná to bude tím, že byl český, nebo to bude Svěrákovými? Kdo ví. Tak jako tak, v Kukym jsem našla uznání pro mezilidské vztahy, které v "klasické hollywoodské" produkci tolik chybí. Když totiž vztahy ve filmu eliminujeme na možnost si "zasouložit" (a tenhle pohled propaguje hodně filmů), a na tyhle filmy bereme své děti, jaký signál jim potom dáváme? Kuky nám dokazuje, že hrdinství není těžké, a že i když jsme jiní, můžeme zapadnout. Ale co je nejdůležitější, že kdo chce, tak se domů prostě dostane.

Závislost a tma

Jak moc jsme závislí na elektřině? Dnes nám na čtvrt hodiny vypadla elektřina. Zrovna jsem si chtěla jít dát sprchu, už jsem skoro byla ve vaně a najednou tma. V první chvíli jsme mysleli, že vypadly pojistky, ale když jsem se podívala na sídliště, tak jediné rožnuté okno, bylo to naproti nám, zřejmě notebook. Jinak byla všude tma. A po chvíli se, stejně jako u nás, začaly objevovat nesmělé plamínky svíček. Vypadalo to krásně. Kolem se pohybovaly lidské postavy a blikalo to úplně jinak než tradiční mihotání televizních obrazovek. A já se rozhodla, že si svoji koupel nenechám překazit. A víte co? Ono to bez té elektřiny šlo. Koupelna se naplnila teplým světle jediné svíčky a voda, byla příjemnně horká...
Jen mi neměl kdo umýt záda;-)

Bordel

Omlouvám se, ale nemůžu to říct jinak. Občas mají naši vyučující ve svých věcech neskutečný bordel.

To, že po nás chtějí, abychom jim odevzdávali cvičení do 14 dnů a my ani na konci semestru nevíme, zda jsme získali dostatečný počet bodů a tedy se můžeme zapsat na zkoušku, by mi bylo docela šumák. Nestíhat občas může každý a jestli se zapíšu teď nebo za týden je mi jedno. Ale to, že mi přijde mail, že mi cvičení nebude ohodnoceno, protože jsem ho odevzdala pozdě, to se mi opravdu nelíbí. Jednak proto, že jsem ho dávala cvičící do ruky v termínu a to druhé, jsem jí, stále v termínu, hodila do schránky. Jestli kvůli tomuhle přijdu o osm kreditů, tak budu zuřit víc než málo.

Díky Kakamilce jsem se zase vrátila k Tomáši Klusovi a poslechla si pár jeho písniček.
A nejvíc mě zaujala tahle, a jak kdosi v komentáři řekl, Aneta Tomášovi opravdu sluší, je dobře, že si spolu zazpívali:-)

Miss Čarodějnice

Asi mě nějaké dlouhé psaní nebaví, takže zase jen pár postřehů v bodících:

• Počasí je proměnlivé, když změníte plány, vyjasní se. Kdybyste je nezměnili, pršelo by dál.
• Holedná je obora na stejném kopci Mrně, není to žádná hcosi...
• Hanička si nikdy na nic nestěžuje, jen jednou se zeptala, jestli nebudeme zase odpočívat
• Jazzynka umí vykládat zajímavé věci
• Smažit špekáčky na víčku je humáč, a to mě čeká ještě jeho mytí, protože včera to ještě nešlo
• Humusáci a červi koušou
• Milujeme tulipány
• Umíme dělat jééééééééééééé
• Rády chodíme do kopce
  
• Impala je antilopa, no řekněte, kdo jiný než antilopa by mohl vyhrát miss čarodějnici, dostat od Šmudly a Broničky jako vítězka dort a po cestě domů se zeptat: "A Katko, kdo to vlastně vyhrál?"

Bylo to prostě fajn, i když sestava byla komorní, končilo se dřív a šla se krátká trasa. Ale každý kdo tam nebyl o hodně přišel.

Změny a reakce

V poslední době se v mém životě odehrály dvě změny.
Ta první, málo zásadní je, že jse msoi pořídila facebook, protože jsem zjistila, že kdo není na facebooku, ten neexistuje.
Ta druhá, mnohem podstatnější je, že mám modrou hlavu. Mám napletené copánky a v nich modrou vlnu. A vzbuzuje to pořádné haló, a tak tu je soupiska nejpovedenějších reakcí na ně:

• Ty vole, to je úlet (Valerie)
• Jé, ty máš copánky (Markétka)
• To máš nějaký speciální druh plíšně? (Kristián)
• To jsem nevěděl, že sopečný popel může někomu zmodrat hlavu (Tom Holík)
• Slečno vy máte opravdu moc pěkné vlasy (neznámá paní, co si přišla zahrát kulečník)
• Vážně Ti to sluší (vícero lidí)
• To vypadá, opravdu skvěle, jak to máte udělané? (paní z bufetu na LF, já je prostě miluju:-)
• To je modrý! To je úplně modrý! To je úplně úplně nejmodřejší! (Tom Sedláček)
• Ty vlasy jsi minulý týden modrý neměla, že ne? (spolustudentky PřF)
• čelist spadlá až na zem a nechopnost pohybu po dobu minuty a půl (LDH, což udělalo dobře mému egu:-)
• To nemyslíš vážně (některá z fialek)
• To je huuuuuuustýýýýýýýýýýýýý (Impala)
• Tak se ukaž. Vypadá to dobře (maminka)
• Páni, musím tě vyfotit než to sundáš (táta)

A pokud si vzpomenu na další nebo nějaké nové posbírám, tak je přidám:-)

Občas je potřeba prostě jen vzpomínat a šeptat si do jara...

...

Houby Rolňa, to já studuju tu nejtěžší školu na světě!

Neříkejte Chucku Norisovi, kde je Paroubek, zabil by ho, aby zase byl nejlepším řečníkem v televizi.

Občas člověk řve a nadává prostě jen tak, občas k tomu má důvod skrytý někde hluboko, tak, že ho nezná ani on sám.

Když je Vám smutno, pořiďte si draka.

Kotrmelce musí být přes hlavu, aby stály za to.

A kousek ze mě ho pořád miluje, stejně jako loni v létě...

Mediální škola II.

Byla prostě skvělá, siceš jsem si odnesla krásné bolení v krku, ale byla fajn.
Je neuvěřitelné, že jsme dokázali navázat přesně tam, kde jsme přestali, atmosféra byla přítelská a akční, Kakamilka nadšená a strhující, Majka stále usměvavá, Liduška pořád stejně nenápadná, Zip stále legrační a Lišák pořád tak vysoký, Ema nešťastná a Marek skoro neviditelný...a vůbec celý Bosco team je prostě fajn.
A protože se fotilo, tak mám i nějaké výsledky, které jsouv mé galerii, kdyby jste se chtěly podívat.
Část není upravená, i když úpravou se myslí jen ořez. A tady je malá ochutnávka

Míchání

Když se setkají dvě dobré věci, vznikne z toho věc ještě lepší...tady se potkal úžasný film How to train your dragon (Jak vycvičit draka) a vladstudio:-)
Malý Noční běs:-)

Priority

Ať si kdo chce co chce říká, ať mi kdo chce co chce vyčítá, tak na prvním místě je prostě škola. Potom práce a pak někde to ostatní. Já prostě nemůžu překopat některé věci jen proto, že někde je něco potřeba. Jo, pokud to jde, tak se snažím vyhovět, ale i když někdy myslím, že to půjde, tak se věci můžou změnit a nakonec to jít vůbec nemusí. A citově se vydírat nikým nenechám, stejně tak, jako mi nikdo nevnutí pocit viny...

Jak vycvičit draka

Od té doby, co jsme spolu s Bobem, chodím nějak často do kina. Většinou jsem byla v kině tak jednou, dvakrát za dva roky a najednou, jsem jenom tomhle roce 2010 byla v kině každý měsíc. Ale ještě žádný film mě neoslovil tak, abych o něm psala. Takže pár postřehů z nového animáku od Dreamworks:

• to, že jste jiný neznamená, že jste divný, jste normální
• někoho trápí krysy nebo švábi, na Blbu jsou škůdci draci
• někdo chová křečka nebo papouška, na Blbu chovají draky
• Bezzubka má zuby. A pořádné!
• trailer jsou jen dobře sestříhané scény z filmu, vůbec ho tam nehledejte
• ne všechno je takové jak se zdá
• to, že se Vám splnil sen neznamená, že jste mrtví

Tak jako tak, tenhle film stál za to. Viděla jsem ho ve 3D a draci lezoucí z plátna, voda cákající na lidi a vůbec celý příběh a film je jeden velký zážitek. Vřele doporučuji.

Kde je...

...Mach a Šebestová a kyblíkem rejžákem a Jonatánem?
Potřebuju někoho na boj s bacily chřipky dřív, než mě úplně umoří.

Vysněný odpad podruhé

Jak jsem slíbila, tak se k tomutu filmu vracím.
Je o trojici madých kluků z nichž dva jsou hrdí zabalíni a ten třetí je tak trochu lempl (mě osobně byl dost nesympatický po celou dobu filmu).
Ze začátku žili spokojení ve své čtvrti, dva z nich i se svou prací, měli své sny, své přátele a tak dál. Pak se Káhira rozhodla, že bude "moderní" město a na svoz odpadků najali zahraniční popeláře, aniž by předtím zabalínům dali nějakou šanci. Takže tito lidé přišli o většinu odpadků a tím i o svůj tradiční způsob obživy.
Ale proč o tom mluvím, zabalíni, dokázali opravdu zrecyklovat 80% všech odpadků. Nerecyklovali jen to, co recyklovat nešlo. Důvod je prostý, jejich jediný příjem byly finance, které dostali za recyklát od firem v Egyptě, Belgii a Dánsku. To je docela slušný obchodní rádius, když přihlédneme k tomu, že většina těch starších je negramotná, ne? Navíc se snaží se zmodernizovat. Postavili školu recyklace, kde se učí jak recyklovat co nejvíc a hlavně bezpečně. Zvládájí i plasty.
Nejvtipnější scéna z celého filmu byla zároveň nejsmutnější. Jistá zahraniční firma, chtěla dát mladým zabalínům šanci, tak je vzali do Evropy (konkrétně do Walesu), aby se naučili moderním způsobům recyklace. Ano, moderní stroje, lidi přebírající odpadky, ale pořád recyklovali jen 28% odpadu. Malé kousky se nikomu sbírat nechtělo, i když je na to kluci upozornili. I ten malý kousek se dá přece využít, říkali.
A tak mě to znovu přivádí na jednu staronovou myšlenku. Co nám dává práco myslet si, že jsme na nejvyšším stupni vývoje lidstva? A proč se různé státy a národy, hrdé na to, že jsou jiné, muslimové, asiaté, jihoameričané a další, vzdávají toho, co je typické pro jejich životní styl jen proto, aby byli moderní, tedy jako na západě?

PS: Jestli chcete slyšet šťastný konec, tak ten dokumenty nemívají, ten nesympatický se nakonec stal popelářem. Ti další dva dál třídí odpadky a mají své sny, které jsou ale stále hodně vzdálené, protože mají málo práce a tudíž i minimum peněz. A jeden z těhle dvou po odpoledních učí v recyklační škole výtvarnou výchovu.

Vysněný odpad

Anotace filmu:
Zaballeen, arabský výraz pro "lidi odpadků", označuje sociální vrstvu Káhiry. Patří k ní i teenageři Adham, Nabil a Osama, hrdinové dokumentu Mai Iskanderové. Režisérka natáčí jejich každodenní život v okrajové čtvrti Mokattan, největší ?odpadkové osadě" na světě. Sběr a zpracování odpadu z osmnáctimilionové Káhiry představuje pro místní šedesátitisícovou komunitu už po století jediný zdroj obživy. Mezi odpadky si hrají děti i psi a procházejí tudy terénní pracovníci s protitetanovými injekcemi. Mladíci, které sledujeme v jejich nuzných příbytcích, v práci i na zkušené ve Walesu, sní o vlastní šrotovně či brzké svatbě. Jejich sny se však rozplývají s příchodem zahraničních společností na káhirský trh s odpadky. Vysoce efektivní recyklační systém, v němž se obyvatelům Mokattanu daří zpracovávat 80 procent veškerého odpadu, nahrazuje moderní technika italských a španělských firem s několikrát nižší účinností. Snímek zachycující ničivý dopad globalizace na osudy jednotlivců i celé komunity je Iskanderové debutem a probojoval se do letošní širší oscarové nominace.

A jaké to bylo Vám napíšu v pátek, ale už teď jsem na to zvědavá.

Jarní dny

Je jaro, venku sluní svítíško a člověku se tak nějak nechce do školy. Představa, že bych tam měla sedět v tomhle počasí na předmětu, kde usnu mě opravdu děsí. A tak jsem to včera tak nějak nenápadně zabalila...a zašla si s Alushkou na kafe a přátelské popovídání do parku v Lužánkách. Potom jsme chvíli poseděly v Chat Noir u vína a učení, našla jsem si několik zajímavých myšlenek v textu Františka Grause, který byl brněnským medievistou světového formátu, byť je to hodně rozporuplná postava.
Potom jsme se zakecaly s Fenou a nakonec Martin Wihoda a hledání nového středověku.
Celkově to byl takový pěkný, prosluněný a pozitivní den.

(ne)Příjemný omyl?

Tak jsem se spletla. Dneska jsem u čekání na přednášku koukala na naše koše na třídění odpadu a přemýšlela o situaci z pondělního rána, kdy páni uklízeči vyházeli věci z těchto košů do jednoho pytle. A pak jsem sklouzla očima na cedulku. Koš je určen jen na petky, a oni z něj vybírali kelímky a sášky od svačin. Takže ne, že by si ulehčovali práci. Oni jen napravují věci, které nejsme schopni udržet v pořádku my studenti, i když to tam máme napsané velkými písmeny.

Bakalářka

...asi jsem cvok, ale dneska jsem si našla naprosto dokonalé téma na Bakalářskou práci. Vím, že už ho přede mnou někdo zpracoval, takže by neměl být problém si to u nás na fakultě prosadit. Takže, jestli se k ní dohrabu, tak už vím o čem bude:-)

Tříděný odpad

U nás na fakultě jsou všude takové ty barevné koše na třídění odpadu a na nich cedulky, co do nic patří.
Fakultu uklízejí ráno těsně před tím, než se do ní na osmou nahrnou první studenti.
A tak jsem dnes ráno trošku nevěřícně sledovala, jak naši údržbáři ty koše sesypali do jednoho pytle. Má to potom smysl, třídit, když to ten, kdo je zodpovědný za odvoz zase smíchá dohromady?

Jarní semestr 2010

Tak mi to zas začalo, tento týden jsem měla poprvé všechny předměty. A jaké jsou?

Tak já začnu pěkně od pondělka...

Pondělí
Začínám s osm hodin s prof. Řehulkou. Máme pedagogickou psychologii. zatím je to spíš psychologie, ale přednášky jsou docela fajn. Tak uvidím, jak to půjde.
Mocenský vzestup Pruska a Fridrich II. - každý potřebujeme kredity a na každé škole jsou předměty, kde se dají získat skoro bez práce...
Úvod do novověku, předmět, kde paleografie visí nademnou jak damoklův meč. Jinými slovy, zase se učím číst a k tomu musím načíst hromadu knih.
Středověké dějiny Západní Evropy a Hledání nového středověku s Martinem Wihodou jsou vrcholem celého dne. I když už jsem dost mrtvá, ten chlap má něco do sebe. Je to člověk, který Vás nenechá sedět na židli. On přijde, stoupne si před katedru a začne vykládat pohádku...a vy máte dojem, že tu pohádku můžete prožít. Na druhou stranu má své podmínky a nutí nás opravdu studovat. (jeho slovy: Studium nikoho moc nenamáhá a málokdo si ho opravdu váží. No a my na našem ústavu (pro výzkum středověkých dějin) jsme se rozhodli, že téhle zkoušky si budete opravdu vážit. Né té zkoušky, ale sebe, že jste ji zvládli. Takže to po Vás musím chtít, protože jinak byste si to nepřečetli.) Prostě příjemné osvěžení na konci dne, vyvážené prací, kterou musím odvést doma.

Úterý
Pohodový den, kdy jdu do školy až na jednu hodinu. Přednáška z Metod geografického výzkumu nenadchne, ale ani neunudí (hlavně když si vyučující přivede své dvě dcerky, protože je musí hlídat). Potom už jen dvě cvika, z Metod a Kartografie (kreslení map pastelkama:-)

Středa
Historická geografie a demografie je neuvěřitelně zajímavý obor, tak uvidíme, co vypadne z pana přednášejícího. Jen by mě zajímalo jak se nás 60 nacpe do místnůstky pro 30.

Čtvrtek
Začínám Dějinami starověku. Přednáší je postarší paní, která má neuvěřitelný rozhled a úsměvných smích. A hlavně vykládá tak, že člověk stíhá psát poznámky a už to moc nemusí hrotit se samostudiem v průběhu semestru. Potom rychle přeběhneme se spolužáky na Kartografii a geoinformatiku, což je předmět, který mě popravdě až tak moc nebere. Začali jsme s GISy a to je pro mě trochu španělská vesnice. Ale je to předmět, ze kterého je zkouška. No uvidíme, jak to dopadne. A končím zase zajímavým předmětem, se zajímavým jménem - Potrava, jídlo a strava v dějinách. A ten opravdu stojí za to. Někdy, se o něm rozepíšu víc.

Jinak musím říct, že jsi měla pravdu Kakamilko s Baruli. Ten hrozný, prvosemestrový rozvrh se opravdu o hodně polepšil a škola mě o to víc baví:-)

Večírek

Tak jsme měly večírek...a poznatky z něj?

• padla lahev Becherovky (za Petrovo zdraví samozřejmě)
• padl asi litr a půl vína
• 2l CocaColy jsou málo
• tortila je záludné jídlo na které Ivuška potřebuje metrový talíř a Alushka bryndáček
• probraly jsme všechno, od chlapů, po to co se s nima dá vyvádět až po rozhovor s jedním z nich
• na děti letos nedošlo
• stárneme, vyvíjíme se, měníme se
• s uhlíkem se nikdy nikomu ven nechce
• s Eastwickem na věčné časy u kanálu YouTube, najdete tam vše, včetně Mercuryho převlečeného za ženskou
• kdy bude další večírek?
  

Jedním tlačítkem...

...jsem smazala 42 lidí ze svého života.

Jednoduše řečeno, promazávala jsem svůj telefonní seznam. Označkovala jsem si všechny, se kterými už dlouhou dobu (víc než dva roky) nejsem v žádném kontaktu a tudíž to číslo na ně potřebovat pravděpodobně nebudu. Taky jsem promazala lidi, kterým už nemám důvod se ozývat a oni nemají důvod vyhledávat mě (povětšinou bývalé spolužačky jejichž čísla jsem měla jen díky Mikee a nikdy v životě jsem je nepoužila, ale kdyby náhodou...však to znáte).
No a výsledná cifra mě hodně překvapila...42 lidí zmizelo z mého života. A zdaleka to nejsou všichni...Jedno zmáčknutí tlačítka a jsou pryč... Ale je to opravdu to zmáčknutí tlačítka, co je vymazalo z mého života?

Zásady x ignoranství

Jedna diskuze a jeden rozhovor mě přivedly na tuhle myšlenku. Kde končí zásadovost a začíná ignoranství? Jinými slovy, kdy je něco zásadou, která by se měla dodržovat a kdy už je to ignorace.

Napadlo mě to v souvislosti se Schedarem a plesem. Jsou určité příležitosti, na které je vhodné se obléknout určitým způsobem. Jsou lidé, kteří tyto konvence odmítají, protože oni jsou přece "svobodní", tak proč by se oblékali/chovali podle nějakých norem a předpisů?
Jenže pak si vezměte, jak vypadá pár, kdy slečna je nádhera sama. Je dokonalým ztělesněním toho, co její partner tak strašně odsuzuje. Je hezky oblečená, nalíčená a vypadá jak princezna. On má na sobě tmavé kalhoty (byly vůbec společenské?) a letní khaki košili s výložkami na ramenou. Nemá ani sako, ani kravatu, prostě nic. Jak se pak taková slečna musí cítit na plese, kam ji doprovází takový "buran"?
Víte nechci někoho odsuzovat jen proto, jak se obléká, ale myslím si, že je dobré dodržovat jisté společenské normy. vždyť do divadla taky nepřijdeme v plavkách nebo teniskách a riflích? Anebo dnes už ano?

Kam povede tahle "touha po svobodě" spojená s odmítáním všeho, co nás omezuje?

Cesta Vesmírem...

...jsme tak malinkatí a jsme jen nepatrná součást dokonalého světa...

...už jen sedm kreditů a jedu dál...

Ohlédnutí za Cakovem

Vždycky jsem se koukala zpátky ráda, ale letos mi rozum občas zůstával stát a nevěděla jsem co si myslet.
Jak to bude za rok, pojedu? Anebo budu doma? Anebo zorganizuju něco jiného? Jak to bude dál?

Ale prý se mám naučit hledat pozitiva, takže pozitiva letošního Cakova:

• přítomnost celého Eastwicku (zpívání v kuchyni nemělo chybu)
  
• přítomnost Boba (jak mě nosil do postele, pouštěl mi pohádky na dobrou noc a hladil mě po vlasech bylo prostě príma)
• přítomnost Patchese, Enthropyho, KGBčka, Sovičky, Tarmenela a některých dalších lidí
• aktivity s Korálkem a Bejčkem
• JungleSpeed
• Munchkini
• sedánky ve sklepě
• nezbořili jsme ten dům, ani ho nezapálili
• pan Hlavinka
  

Milý Ježíšku...

...děkuji Ti za všechny dárky, které jsi mi letos donesl. Děkuji, že jsem nedostala žádné měkouše (ponožky ani nic takového), ale spoustu krásných věcí.
A co jsi mi to vlastně přinesl?

• plechovou krabičku na poklady
• plyšovou kouli, která je kočka
• knížky - Vítěz je sám, Veronika se rozhodla zemřít, Sex and the City a komiks Sandman - Preludia a Nocturna
• čokoládu z FairTrade
• tašku na Neila
• myšku k Neilovi
• flash disk
• velký šátek nejen na krk
• čajovou konvičku s hrníčky
• parfém Passion dance a ještě jeden
  
• několik přáníček a sladkostí pro zlepšení nálady

Tak Ti mockrát děkuju:-)