Skautské obraty...

V poslední době jsem byla dost unavená. Ze školy, z práce, ale hlavně ze skautu. Když jsem tak nad tím přemýšlela, tak jsem prostě vyhořela... Respektive tak dlouho jsem vedla družinku na plno, až jsem najednou neměla z čeho brát. A ani jsem neměla chuť jezdit na akce a připravovat program, protože jsem už dopředu čekala, jak budu kritizovaná, že jezdím na málo akcí a věnuju skautingu málo času. Chyběly mi nápady, ztratila jsem inspiraci.
Fakt, že letos nepovedu družinku jsem brala jako osvobození, těšila jsem sena to. A v září přišlo rozčarování. Místo zázračné proměny mého života k lepšímu jsem pořád stála na místě. Stejně zdeptaná a rozčarovaná nad svojí situací. Hledala jsem impuls, který by mě znovu nakopnul, který by mi vrátil chuť do skautování. Doufala jsem, že to přijde s odpočinkem a vedením oddílovek, ale nic. Netěším se tam a navzdory tomu, že se jim fakt snažím věnovat tak, mě to tam až tak moc nebaví. Vztahy s holkama mám sice ještě pořád dobré (aspoň v to doufám), ale myslím si, že tohle moje rozčarování na mě musí být docela dost poznat.
Moje snaha hledat nové podněty troskotala. Některé projekty nevyšly a z Jamboree si pamatuju hlavně velkou tlačenici a Kristianstad.
A protože jsem věděla, že se skautingem nechci skončit, že se jen chci posunout někam jinam, tak jsem začala chodit na střediskovky. Doufala jsem, že třeba tam najdu ten impuls, který potřebuju aby mě to zase bavilo.

A víte co? On přišel. Po dlouhé době mám z něčeho ve skautu radost a těším se na to. Věřím tomu co dělám a hlavně, mě fascinuje (a asi i poměrně hodně mostivuje), že jsou lidi, kteří věří, že na to mám.

Muzikální ráno

Dneska jsem měla ráno vpravdě hudební a příjemné. A to natolik, že se o to s Vámi musím podělit:

Rande

Tak mám dneska první rande. A vůbec z něho nejsem nervózní. Budeme se k sobě něžně tulit a blížit se čím dál víc. A když to půjde dobře, dorandíme až k vzájemnému porozumnění. Tedy, já jí, doufám, budu rozumět a ona prostě bude, holt čísly moc emocí nevyjádříte. Tak pojď má zlatá statistiko, jdeme randit.

Jak to je?

"Chlapi se chovají tak, aby jejich přítelkyně žárlily na ostatní ženy.
Gentlemani se chovají tak, aby ostatní ženy žárlily na jejich přítelkyně..."

"Ženy se chovají tak, aby jejich partneři žárlili na ostatní muže.
Dámy se chovají tak, aby ostatní muži žárlili na jejich partnery..."

Kdo je on? A kdo jsem já?

Čokoláda

Lamentovat, jak to tu zanedbávám nemá smysl, protože čas abych to tu dala dohromady budu mít možná v důchodu. A podle dnešní přednášky soudím, že možná ani v tom ne, protože žádný mít nebudu. Takže se s Vámi radši podělím o něco hezkého:-)

Nedávno jsem měla svátek. Je milé, že si na mě vůbec někdo vzpomněl, ale že bude až tak kouzelný, to mě ani ve snu nenapadlo.

• Jednak byla ten den oddílovka a Ferda měla narozeniny
• dostala jsem blikací svíčku, která neblikala, takže mi byla okamžitě zabavená se slovy, že nefunkční dárek nedostanu a že si musím počkat (nakonec jsem se dočkala a jsem ráda, že mi ji sebral, protože to blikání je fakt krásný)
• dostala jsem báječnou kuchařku s moc recepty, od těch základních jako je svíčková nebo jak zavařovat po různé exotické chuťovky, už se těším až z ní něco vyzkouším
• mezi plyšáky do postele přibyl Hrošík, tentokrát je to opravdu hroch, je akorát do náruče a uvnitř je termofor, který se naplní horkou vodou a je to prostě bomba, už vím, co sebou povezu na tábor
• ale hlavně jsem dostala pytlík čokoládových bonbonů - belgických pralinek z hořké čokolády a každý má jinou náplň, život je prostě jako bonboniéra, nikdy nevíte, co Vás uvnitř čeká

Tak co to bude dnes? Už jsem potkala karamel, chilli, pistácie, oříšky...

Papírky a papírečky

Všichni to známe, máme své papírky, papírečky, diáře a další místa, kam píšeme, co všechno je třeba. Mám toho spoustu, třeba doplnit sem, co všechno se událo (a nebylo toho málo), ale prostě nestíhám. Tak si dovolím jeden malý seznam toho, co bych chtěla dělat, až budu mít volný čas (ha ha ha)...

• chtěla bych si sednout s čajem a knížkou, která nebude do školy
• chtěla bych koukat na romantické filmy, komedie a další filmy, které jsem neviděla a mám na seznamu "chci vidět"
• chtěla bych se sejít s kamarády, kterým říkám: "Teď nemůžu, mám práci/školu/další povinnosti, ale ozveme se ano? A domluvíme se na jindy. Určitě." ještě se nikdo nikomu neozval
• chtěla bych jít pouštět draka
• chtěla bych jít sáňkovat a koulovat se ale kdo ví, jestli bude sníh
• chtěla bych uvařit kávu, pozvat svou nejlepší kamarádku a vychutnat si tu kávu ve dvou
• chtěla bych přerovnat a uklidit pokoj podle sebe, tak abych v něm měla dost prostoru
• chtěla bych probrat svoje věci, a udělat si v nich pořádek
• chtěla bych si vyzkoušet všechno oblečení, které mám a začít nosit ty úžasné kousky, které odmítám vyhodit, protože prostě mají šmrnc ale já si je na sebe nikdy nebereu, protože nemám odvahu je nosit, jen se jimi kochám v té skříni
• chtěla bych...
  

...

Zítra to budou dva roky, kdy na světlo světa vykoukl vztah, který byl se svých počátcích křehký. Zmátl dva lidi tak, že nevěděli, co vlastně chtějí. Ale věděli, že patří k sobě. Jen se toho oba hrozně moc báli. A tak byli opatrní. Ona pak odjela a on zůstal. A zjistili, že bez sebe nemůžou být. A tak se přestali bát a začali žít...

A tímhle patetickým příspěvkem jsem chtěla říct, že už dva roky mám výborného parťáka po boku, který mě umí rozesmát i rozplakat, uklidnit i vytočit do běla, podpořit i srazit k zemi, povídat pohádky i vracet mě do reality. Zkrátka a dobře ještě jsme se nezabili, tak se máme fajn:-)

Poprvé...

...jsem učila. Dávám to sem se skluzem, ale lepší pozdě, než nikdy.

A moje zážitky a dojmy?

• učitelská profese je náročná, jak psychicky, tak fyzicky
• přípravy je dobré udělat pečlivě, protože jsou neocenitelné
• přípravy zaberou hodně času, ale jsou tak trochu nadčasové (pokud se nebavíme o humánní geografii)
• utvrdila jsem se v tom, že mladší děti nejsou pro mě, takže vyšší ročníky víceletých a klasická čtyřletá gymnázia jsou mým ideálním zaměstnavatelem
• malé děti jsou upovídané, mají spoustu otázek a vymýšlí ptákoviny i když je učivo baví (bahňák prostě existuje a nachází se v každém vegetačním pásmu a stupni)
• starší studenti si dělají svoje, vy jste tam jako doplněk, který je občas probere z letargie
• je těžké učit na praxi, neznáte ty děcka, oni neznají vás, pracuje se tak hůř než když víte co od nich máte čekat
• i maličkost může studenty zaujmout a oni si vás pak rádi poslechnou
• ne vždy je na první pohled zřejmé co v lidech je, chce to čas a trpělivost
• a víte co, ono mě to hrozně bavilo :-)

Tak to bylo zamyšlení nad praxí a jak to bylo doopravdy?

• kvinta - moje první hodina, poslali mě tam s klíči, že vyučující dojede později, v téhle třídě byl navíc Honny, no co, tak jsem se tam hrdinně vypravila, popovídali jsme si o národních parcích v USA, koukali na fotky a pak diskutovali nad tím, kam a proč bychom se v USA rádi podívali
• tercie - trošku horor, údajně nejhorší třída na škole, ano jsou takoví, problém - jsou chytří, tedy on to není problém, oni prostě jsou strašně chytří a strašně ukecaní, ale Evropu před 1. světovou válku jsme spolu probrat zvládli a ani to nebolelo
• kvinta - ta druhá, gotická kultura je zajímavé téma, navíc, který učitel jim do hodiny kdy přinesl meč - sympatie byly vzájemné
• septima - studenti těžce nad věcí, ale šikovní, takže téma Svět před 1. světovou válkou jsme prošli díky vzájemnému dialogu, to, že někteří byli na facebooku prostě neovlivním
• prima - další ukecánci, další samostatná hodina, ale přežili jsme, i když jsem myslela, že toho probereme víc, ale 45 minut je prostě hrozně krátká doba
• sexta - tentokrát jsem učila Piškota, ale regionálka Evropy (VB a Benelux) je prostě taková trošku suchá, bohužel jsme byli bez fotek, ale co se dá dělat

Když nad tím přemýšlím, tak jsem na praxi získala hrozně moc zkušeností. Mám i představu, jak bych strukturovala hodinu, kdyby to byly moje třídy, jak bych co hodnotila a tak. Uvidíme, jestli se mi povede tyhle myšlenkové konstrukce uvést někdy i do praxe.

Jsme IKEofilové...

Včera večer moje drahá maminka prohlásila: "Ze mě se stává ikeofil." A čím se takový ikeofil vyznačuje?

• má chuť přetvářet prostor okolo sebe trvale udržitelným způsobem
• inspirují ho maličkosti, které zjednoduší život
• jeho snažení je nekonečné, nikdy se nezastaví na místě, pořád jde dál
• ví, že dobré příklady táhnou
• ví, že na světě je spousta nápadů, které ještě nebyly vymyšleny
• ...

Zdá se Vám, že jsem neřekla všechno? Máte pravdu, filosofie IKEA je tak trochu jiná a její snažení nikdy neskončí:-) A víte co? Nám doma se líbí. Dává nám inspiraci jak prostor, který je malý přetvořit v prostor osobní a útulný. Prostě nás IKEA inspiruje. A tak jsme tak trochu všichni ikeofilové. A nemyslím si, že jsme v tom samy...

Skluz

Jsem sice trochu ve skluzu, ale musím se s Váma podělit o včerejší novinku.
Na posledním semináři z Obecné a Alternativní didaktiky jsem díky didaktickým písním zjistila, že mě celý tento semestr učil Zdeněk Hromádka, který je mimo fakt, že působí v kapele Kabinet Hrůzy i členem naší oblíbené kapely Zelené Koule:-)

A jen tak mimochodem, napadlo by vás, že se dá nazpívat Blues o síle gravitační? Nebo punkově laděný Ohmův zákon?

Emaily...

...v mojí schránce jsou z 99% kvůli skautským věcem. To opravdu nedělám nic jiného nebo k tomu jen využívám jiné komunikační kanály?

Poprvé mám za sebou!

Tak už mám za sebou své učitelské poprvé...a víte co? Ono to nebylo až tak zlé:-)
Víc se dozvíte zítra...

Řemeslná dílna

Tak jsme dneska měly s oddílem Řemeslnou dílnu. Přiznám se, že ačkoliv tahle akce probíhá dvakrát ročně už několik let tak jsem na ní snad ještě nikdy nebyla. Možná jednou kdysi dávno jako pomocná síla. Letos ji měla mít na starosti Mrně, která ale odjela na Poradní skálu pro vedoucí světlušek a vlčat (bez tak tam jela hlavně proto aby poznala Dicka) a nikdo jiný se nenabídl, že by byl ochotný se dílny ujmout, tak jsem se jí ujala já. A bylo to prostě tak super, že se o to s Vámi musím podělit.

Mrně nám našla pěkný nápad na nástěnkáu z korkových zátek. Já jsem si to vzhledem k faktu, že máme v klubovně už pěkně dlouho pláty korku trošku upravila. Ještě před dílnou jsem chtěla jednu nástěnku podle návodu vyrobit, ale jaksi jsem to nestihla. A víte co? Jsem ráda, že jsem nic neudělala, děti tak měly spoustu prostoru pro svoji fantazii a pěkně se vyřádily. Ale od začátku...

Už v průběhu týdne mi tři děti napsaly, že přijdou. Fajn říkala jsem si, budeme tam s Ivuškou dvě, nachystáme pár her a nějak to zvládneme. Vzhledem k tomu, že většina z nich byla menší, tak jsem se trošku bála, jak to celé dopadne, protože prostě k těm malým pořád nějak nemám vztah. Tak jsme se v 09:09 sešly v klubovně já, Ivuška, Zrzi, Čapka, Loky a Alča. Kšanda nepřišla protože má zkušební SCIA, jak jsme se dozvěděly. Když jsme holkám řekly, co budeme dělat, tak koukaly trošku nedůvěřivě, no, ale my jsme se nenechaly zviklat a pustily jsme se do návrhů. Každý si měl vymyslet a namalovat, jak to jeho zvířátko bude vypadat. Někteří ho měli hned, jiným to trošku trvalo, ale postupně se před námi objevil papoušek, králík (o kterém jistá vedoucí tvrdila, že je to lachtan), morčátko, medvídek, kočka a Krteček. Tak, nápad by byl, pak přišlo velké vystřihování korků a jejich slepování, protože do jedné vrstvy bychom špendlík nezapíchly. Když bylo i tohle hotovo, tak jsme použily všechny kroniky které jsme našly a naše zvířátka jsme pod ně pěkně strčily, aby se dobře slepily a vyrovnaly. A než nám uschlo lepidlo, vyběhly jsme ven zahrát si zvířátkové hry. Víte jaká je třeba evoluce? To jste nejdřív bakterie. A víte čím chce být bakterie? Myší! A myš chce být kočkou, kočka psem, pes koněm a kůň slonem. A víte čím chce být slon? Nevíte? No přece slonem. Ale aby jsme jen neslonily, tak jsme se ještě proměnily na štěkající lištičky a pískající zajíčky a honily jsme se po hřišti. Potom byl čas se vrátit k našim výtvorům. A tak jsme dodělávaly ouška, čumáčky, očička a tlapičky. Když byly nástěnky hotové, měly jsme ještě chvíli času a protože se blíží květen a s ním i svátek maminek tak jsme vyrobily každá netratiční korkové přáníčko.

Celá akce byla ve znamení smíchu, spousty nápadů a dobré nálady. Takže až bude příště, tak se budu snažit se jí zúčastnit.

Čas a já...

Nedávno jsem si stěžovala, že nic nestíhám kvůli škole, práci a tak dál. Teď jsem zjistila, že chyba nutně nemusí být ve mě. Mám diář a plánuji dlouho dopředu, ideální je oddíl, tam už v září vím, kdy bude jaká akce a kde musím být. A pokud se mi to nekříží s ničím, co má větší prioritu v mém soukromém světě, tak si beru volno v práci a snažím se být maximálně užitečná pro oddíl. Jenže...člověk má hezké myšlenky a snahu dělat něco užitečného i mimo oddíl a skaut. Já teda určitě, protože prostě nejsem typ, který by se dokázal naplno věnovat jen jedné věci.

Ale...

Proč mají lidé tak málo fantazie a tři různé, velmi zajímavé, akce se sejdou v jednom termínu? Co je na posledním dobnovém a zároveň prvním květnovém víkendu tak zajímavého? Nicméně tentokrát je skaut prostě jasná volba. Sice nebudu s člověkem na kterém mi záleží na pro něj důležité akci, ale on to chápe a pojedeme na jinou, sice nebudu zpívat lidem okolo a sobě pro radost, ale budu s partou dětí, které mám ráda a které na mě spoléhají a věří mi (i když ty, co je vedu dlouho jsou skeptické puberťačky) a prostě je nemůžu zklamat, protože za dva roky tam možná budu jako vůdkyně oddílu nebo jiný činovník, ale rozhodně ne jako jejich rádkyně. A i když zjišťuju, že jsem na to už moc stará, protože jim už prostě nerozumím, tak jsem to pořád já, za kým chodí. A to je důležité. Takže se těšte, protože tahle akce bude prostě stát za to...

Budou!

Ani jsem sem nenapsala, že Peťa už posílal email a víte co? Velikonoční koncerty zas budou!
Taky se tak těšíte jako já? Pevně věřím, že si nás aspoň přijdete poslechnout:-)

Učit se, učit se, učit se...

A je zase zkouškové, však to znáte sami, nicméně jsou věci, které se člověk nenaučí jen tak lehce (třeba time-management). I když...cítím se provinile, že jsem něco neudělala, ale zároveň vím, že jsem na to prostě neměla čas...Je těžké studovat od rána do večera (a to fakt nekecám) a když nejsem ve škole, tak jsem v práci... A pak, když se najde volná hodina, tak jsem ráda, že můžu padnout na hubu a nic nemusím. Jak tam zvládám nacpat skaut a Boba netuším, věříte?
Nicméně, i u učení se dá občas trochu myslet na jiné věci a už mám pár nápadů na CTH a na to, jak udělat naši budoucí kavárničku ještě lepší a útulnější. A popravdě, začínám se těšit na realizaci všech těchto věcí...
A nejvíc na náš letní hec s Ivuškou:-)

a pokud Vám přijde, že tohle nemá smysl, tak asi vážně nemá, ale jsou to myšlenky o které jsem se potřebovala podělit...