...

Zítra to budou dva roky, kdy na světlo světa vykoukl vztah, který byl se svých počátcích křehký. Zmátl dva lidi tak, že nevěděli, co vlastně chtějí. Ale věděli, že patří k sobě. Jen se toho oba hrozně moc báli. A tak byli opatrní. Ona pak odjela a on zůstal. A zjistili, že bez sebe nemůžou být. A tak se přestali bát a začali žít...

A tímhle patetickým příspěvkem jsem chtěla říct, že už dva roky mám výborného parťáka po boku, který mě umí rozesmát i rozplakat, uklidnit i vytočit do běla, podpořit i srazit k zemi, povídat pohádky i vracet mě do reality. Zkrátka a dobře ještě jsme se nezabili, tak se máme fajn:-)

Poprvé...

...jsem učila. Dávám to sem se skluzem, ale lepší pozdě, než nikdy.

A moje zážitky a dojmy?

• učitelská profese je náročná, jak psychicky, tak fyzicky
• přípravy je dobré udělat pečlivě, protože jsou neocenitelné
• přípravy zaberou hodně času, ale jsou tak trochu nadčasové (pokud se nebavíme o humánní geografii)
• utvrdila jsem se v tom, že mladší děti nejsou pro mě, takže vyšší ročníky víceletých a klasická čtyřletá gymnázia jsou mým ideálním zaměstnavatelem
• malé děti jsou upovídané, mají spoustu otázek a vymýšlí ptákoviny i když je učivo baví (bahňák prostě existuje a nachází se v každém vegetačním pásmu a stupni)
• starší studenti si dělají svoje, vy jste tam jako doplněk, který je občas probere z letargie
• je těžké učit na praxi, neznáte ty děcka, oni neznají vás, pracuje se tak hůř než když víte co od nich máte čekat
• i maličkost může studenty zaujmout a oni si vás pak rádi poslechnou
• ne vždy je na první pohled zřejmé co v lidech je, chce to čas a trpělivost
• a víte co, ono mě to hrozně bavilo :-)

Tak to bylo zamyšlení nad praxí a jak to bylo doopravdy?

• kvinta - moje první hodina, poslali mě tam s klíči, že vyučující dojede později, v téhle třídě byl navíc Honny, no co, tak jsem se tam hrdinně vypravila, popovídali jsme si o národních parcích v USA, koukali na fotky a pak diskutovali nad tím, kam a proč bychom se v USA rádi podívali
• tercie - trošku horor, údajně nejhorší třída na škole, ano jsou takoví, problém - jsou chytří, tedy on to není problém, oni prostě jsou strašně chytří a strašně ukecaní, ale Evropu před 1. světovou válku jsme spolu probrat zvládli a ani to nebolelo
• kvinta - ta druhá, gotická kultura je zajímavé téma, navíc, který učitel jim do hodiny kdy přinesl meč - sympatie byly vzájemné
• septima - studenti těžce nad věcí, ale šikovní, takže téma Svět před 1. světovou válkou jsme prošli díky vzájemnému dialogu, to, že někteří byli na facebooku prostě neovlivním
• prima - další ukecánci, další samostatná hodina, ale přežili jsme, i když jsem myslela, že toho probereme víc, ale 45 minut je prostě hrozně krátká doba
• sexta - tentokrát jsem učila Piškota, ale regionálka Evropy (VB a Benelux) je prostě taková trošku suchá, bohužel jsme byli bez fotek, ale co se dá dělat

Když nad tím přemýšlím, tak jsem na praxi získala hrozně moc zkušeností. Mám i představu, jak bych strukturovala hodinu, kdyby to byly moje třídy, jak bych co hodnotila a tak. Uvidíme, jestli se mi povede tyhle myšlenkové konstrukce uvést někdy i do praxe.

Jsme IKEofilové...

Včera večer moje drahá maminka prohlásila: "Ze mě se stává ikeofil." A čím se takový ikeofil vyznačuje?

• má chuť přetvářet prostor okolo sebe trvale udržitelným způsobem
• inspirují ho maličkosti, které zjednoduší život
• jeho snažení je nekonečné, nikdy se nezastaví na místě, pořád jde dál
• ví, že dobré příklady táhnou
• ví, že na světě je spousta nápadů, které ještě nebyly vymyšleny
• ...

Zdá se Vám, že jsem neřekla všechno? Máte pravdu, filosofie IKEA je tak trochu jiná a její snažení nikdy neskončí:-) A víte co? Nám doma se líbí. Dává nám inspiraci jak prostor, který je malý přetvořit v prostor osobní a útulný. Prostě nás IKEA inspiruje. A tak jsme tak trochu všichni ikeofilové. A nemyslím si, že jsme v tom samy...