Není to vůbec lehká práce... Tento víkend to zkouším a zjišťuju, že je to opravdu náročné a to se, pozor, starám POUZE o JEDNO dítě! Ne jak některé maminky se dvěmi či třemi a navíc vím, že zítra mi služba končí a dneska bylo celý den dítě v péči skautů na výletě!
Ale jak den s takovým sedmiletým capartem vypadá? (Teď mi přijde jako capart, ale kdyby se mě někdo v sedmi letech odvážil říct, že jsem capart to bych mu dala) Ráno vstáváte brzy abyste se sbalili na výlet. Lovíte zatoulané papučky ze všech koutů pokoje, svačina se dělá na rychlo v kuchyni a v konvici se rychle chladí čaj. Pak zjistíte, že jdete pozdě na sraz a dobíháte šalinu abyste tam s ním byli včas. Dorazíte mezi prvními a úplně vyčerpaní po upřesnění všech nezbytných pokynů (nesmí se nachladit a musí si natírat pusu aby ji neměla olezlou!) se úplně vyčerpaní vrátíte domů a začíná další kolotoč. Uklidit byt je práce asi na hodinku, pokud je uvařený oběd je vyhráno! Po osvěžujícím nic nedělání (učení se odkládá na volné pondělí) jsem se rozhodla umýt kuchyň (slíbila jsem to mamince) abychom měly hezký byt na Vánoce, takže jsem lezla po výškách a odstraňovala spousty mastné špíny po vaření. Když jsem to dodělala naše kuchyň zářila a leskla se než do ní přišla sestra (teď už jen slabě světélkuje, ale i to se počítá) a byl nejvyšší čas běžet pro dítko. To jsem díky ochotnému známému dovezla domů poměrně rychle (díky pane Zichu za odvoz:-), ale pak nastal větší problém. Při slovech vyklidíme batůžek udělá dítě co? Ne, že by po jedné věci vytahovalo a uklízelo je tam, kam dané věci patří jednoduše batůžek otočí a všechno nasype na hromadu a se slovy hotovo se na Vás vítězoslavně podívá. Naznáte, že to nemá cenu a pošlete je do vany. Zatímco se dítě vesele cachtá uklidíte věci z batůžku, nachystáte dítěti večeři a spaní a jedete je odlovit z vody. Několikrát Vás ukecá, že ještě chvíli pobude, pročež řeknete, že jde ven, obléknete se do pracovního a jdete provést výlov. Po mohutné zápolení jste mokří nejen Vy, ale i koupelna a vše kam lze dostříknout z vany a v prázdné vaně se pere dítě (důležité je sebrat špunt hned na začátku a nedat ho). Tak jej zabalíte do ručníku, vynesete z vany a dáte se do oblékání pyžamka. Zdá se to jednoduché? Ono to jednoduché je, když dítě spolupracuje, pokud nespolupracuje je to poněkud problém.
Ale i pyžamko jsme zvládly a šlo se večeřet...Přemýšlím, z čeho to naše dítě žije, ze vzduchu a lásky? No nevím... Nakonec snědla alespoň kousek chleba a sekané a hromadu rajčat a kyselých okurek. No a protože byla vykoupaná, napapaná, měla uklizeno tak jsme se rozhodly udělat si sesterský večírek ve dvou, protože naše třetí sestra se strašnými výčítkami, že nás tu nechává samotné šla s kamarádkou tancovat. Udělaly jsme si dvě mísy popkornu, daly si pomerančový džus a koukaly na Kapitána s Jeanem Maraisem a bylo to fajn. Nakonec musí taková maminka uložit dítě do potýlky a chvíli si s ním vykládat. Během celého dne musí poslouchat nejenom ušima, ale i očima a reagovat na každou poznámku, děti všímají až moc dobře, že sice posloucháte, ale nevnímáte... Mámou nebo sestrou nebo prostě kýmkoliv totiž člověk musí být vždycky aspoň na plný úvazek, to znamená být jím aspoň dvacetčtyři hodin denně:-)
Nasmal jsem se. Povedlo se ti to napsat vic nez dobre:-)
OdpovědětVymazatJo, a hlavne tak nejak realne:-)))
Díky:-) Snažila jsem se i přes pokročilou noční hodinu:-) Ono to reálné je, celý ten příběh se totiž opravdu stal:-D
OdpovědětVymazat