Dnes na úvodním setkání Fortisu nám Rogalo položil otázku, proč chceme dělat čekatelák? Spousta lidí odpověděla, že potřebuje papír pro vůdcák nebo že to mají všichni a jim je blbý to nemít. Trochu jsem přemýšlela, protože já ten kurz nedělám kvůli papíru, tendence k aspiraci a budoucí vůdkyni oddílu mi taky úplně chybí. Proč to tedy dělám? Nakonec se mi to povedlo zformulovat do jedné věty.
Nakonec jsem si vzpoměla na heslo, které jsem kdysi dávno náhodou potkala a které si nikdy nepamatuji celé a vždycky ho pracně hledám, ale vlastně se jím od našeho prvního setkání řídím. Je to motto účastníků Salesiánského dobrovolnického programu.
"Jak je můžu vést dál a dávat jim něco do života, když sama zůstanu stát na místě a zakrním?"
Nakonec jsem si vzpoměla na heslo, které jsem kdysi dávno náhodou potkala a které si nikdy nepamatuji celé a vždycky ho pracně hledám, ale vlastně se jím od našeho prvního setkání řídím. Je to motto účastníků Salesiánského dobrovolnického programu.
"Když zpomalíš, oni zůstanou stát.Když se sám znechutíš, jim poklesnou ruce.Když se nasadíš, oni budou běžet.Když nabídneš ruku, oni dají život.Když se modlíš, oni budou svatí."
motto Sadby
Jsem ráda, že jste do čekateláku šly a ještě ke všemu s takovou pěknou motivací a ne něčím jako je papír :) Tak vám přeji, aby to bylo přínosné!
OdpovědětVymazata my děkujem za tak pěkné slovní hodnocení v naší přihlášce :-)
OdpovědětVymazatViz. Ivetka, díky Tobě:-)
OdpovědětVymazat