Evangelium podle svatého lotra

...Odpovědět kladně znamenalo poskytnout mu alibi; záporná odpověď by mu byla přitížila, podezírali ho z nějakého přestupku... Odmítl jsem odpovědět. Ne pod záminkou zpovědního tajemství, ale podle výnosu kasačního soudu ze 4. listopadu 1974, podle něhož je vychovatel naší zvláštní kategorie povinen vypovídat jedině před samotným soudcem. Jednám li tak, jak jednám, hájím statu "vychovatele". Musím ovšem přiznat, že se to nesetkává se všeobecným pochopením. Však se mě také několikrát pokusili "namočit".
Poprvé k tomu došlo, když jsem právě nebyl v Paříži. Nějací policajti použili moje razítko a můj podpis a navlékli to tak, aby to vypadalo, že donáším... Bylo to trochu silné, ale někteří chlapci málem sedli na lep. Měl jsem jenom osmačtyřicet hodin, abych dokázal svou nevinu. Podařilo se mi to, protože mi kluci pomohli najít důkazy. Policie mě chtěla zkompromitovat. Dosáhla jenom toho, že se propast mezi námi ještě prohloubila. A tehdy mi jeden z bandy řekl: "Tak teď už sis vybral, na čí straně stojíš."

Bratr vyvržených

...tak Evangelium podle svatého lotra se mi do ruky ještě nedostalo. Ale už mám přečtené dvě, které mu předcházely (Bratr vyvržených, Portám 1993 a Až do krajnosti, Portál 1994), celkem je jich prý kolem dvaceti. Napsal je kněz. Kněz, který je mnohými asi dost odsuzován pro to, co dělá. Kněz, kterého by za kněze považoval málokdo z těch, kteří ho potkají.








Kněz, který se nevyhýbá ostrým slovům a ví, že své místo na periferii si musí vybojovat, který respektuje zákony mladých a oni respektují jeho, ten který jde až do krajnosti v tom co dělá. Pracuje s děckama z Pařížkých periferií. Pracuje s těmi, které všichni odmítají. A oni mu věří. Neúspěch ho provází po celou dobu působení, ale povedlo se mu několik opravdu dobrých věcí. Některým lidem dělá život snesitelnější...

Mimochodem všechny jeho knížky doporučuju, opravdu stojí za to si je přečíst!