Kde je konec duhy?

Jela jsem autobusem. Poměrně obyčejná věc. A jak je mým zvykem, když nejedu s někým, s kým si povídám, pozorovala jsem lidi okolo. Občas je to moc zajímavé...
Ten den mě zaujaly dvě děti. Kluk a holka, mohlo jim být asi deset, a možná ani to ne. Holčička sebou měla pejska, který seděl pod sedadlem a chytal míček, který si Ti dva házeli. A vykládali si o tom, co ti jejich pejsci dělají. Chvíli jsem bojovala s pokušením nabídnout jim, jestli se nechtějí přijít podívat do skautu, kde by si mohli to, o čem si povídali vyzkoušet na vlastní kůži, ale maminka té holčičky mi na odvaze nepřidala a já jim nic neřekla. Možná příště:-) Ale celé to začalo povídáním o duze. Dlouze řešili co to je a kde má konec.
V tuto chvíli musím přiznat, že jsem jejich rozhovor poslouchala až do konce. Jednak je nešlo přeslechnout a jednak byl velice zajímavý.
Taky musím přiznat, že stárnu. První co mě napadlo, když přemýšleli co je to duha bylo: Optický klam, vzniklý díky lomu světla na vodní ploše (v tomto případě kapkách deště).
Naštěstí Ti dva nebyli jako já a pokračovali ve svých úvahách mnohem dál, až se dostali k problému, kde končí duha. V tuhle chvíli se ujal slova chlapeček. Vykládal, že jednou šel hledat konec duhy a došel k lesu. A tak se vydal hledat druhý konec a našel nějaké auto. A duha prý určitě končila v něm! Pak se hovor stočil k pokladu na konci duhy. A ten kluk řekl jednu větu, která mi zůstala v paměti.
"Já věřím, že v tom autě byl poklad."
V tu chvíli jsem si uvědomila, že moje znalost fyziky je mi k ničemu. Já si zapomněla hrát! Zapomněla jsem, že na světě jsou důležitější věci než je fyzika, matematika, čeština...Zapomněla jsem jaké to je být dítětem. Věc u které jsem naivně věřila, že zrovna mě se nestane...
Děkuju Vám neznámá holčičko a kluku, že jste mi připomněli, co je opravdu důležité. Děkuju, že jste mi ukázali, že na konci duhy je zelený skřítek s pokladem...už zase ho můžu hledat.

A co Vy? Vydáte se taky na pouť za pokladem na konci duhy?

PS: Ten pejsek ze začátku byla hra, ale on tam opravdu byl...tahal ji za nohu, ke které ho měla přivázaného, hráli si s ním oba. Nemohl to být jen přelud:-) (a skutečný byl jen ten balónek...a Ti dva...no a taky maminka samozřejmě)