Skautskou stezkou...

...se nám ne vždy kráčí příjemně. O to důležitější je mít průvodce na té stezce, průvodce, který nás vede a ukazuje nám směr.
Včera jsem si tuhle důležitou věc uvědomila. Pozice vůdce v oddíle je taková zvláštní. Společně vychováváme děti, on řídí rady a motivuje nás. Jenže je rozdíl mezi vůdcem a dobrým vůdcem. A události včerejška mi ukázaly právě ten propastný rozdíl.
Vůdce je člověk, který mě vede, řeší problémy a postrkuje mě kupředu. Dobrý vůdce je člověk který mě vede, podporuje mě v řešení problémů, naznačuje směr a hlavně, je to kamarád, za kterým se nebojím přijít se starostmi.

Co mě k téhle úvaze přivedlo? Zkusím Vám to osvětlit, ale buďte shovívaví, je to na dlouhé vykládání.
Většina čtenářstva tohoto blogu jste vy holky, co se mnou chodíte do skautu. Takže znáte naši problematickou situaci, vy ostatní vězte, že od začátku školního roku se potýkáme s problémem, kdy budeme mít schůzky. Konečně jsme našly vhodnou dobu (středa večer) a včera měla být premiéra. Měla se zahajovat celoroční hra, měly jsme uvést do skautského světa novou skautku a tak. Jenže se to celé zvrtlo. Přišla jsem unavená ze školy a místo pěti dětí přišly tři. Po 15 minutovém čekání na Léňu s Máňou (Jahůdku Rybízek omluvila) jsme konečně začaly, protože se jim nedalo ani dovolat.
Schůzku jsme si užily, v půlce mi volala Léňa, že nepřijde, že se balí kamsi pryč a že nebudou s Máňou chodit, protože to jejich maminka takhle večer nechce. Ale jinak to bylo fajn, Zrzi měla krásnou hru, zablbly jsme si a já si popovídala s rodiči, jestli jim nevadí, že se scházíme takto pozdě. Byla jsem vyčerpaná a unavená. Potřebovala jsem poradit co s nastalou situací a trochu podpořit. A tak jsem se rozhodla poprosit o radu naši vůdkyni. Původně jsme se měly sejít, ale protože hlídám Impalu, tak jsme se potkaly jen na icq. Byl to dobrý nápad, protože ona prostě je dobrá vůdkyně. Podpořila mě a pomohla mi najít pozitivní pohled na věc. Navíc jsme vyřešily hodně věcí, které byly potřeba vyřešit a pochvala člověka občas hodně potěší, hlavně v době, kdy má pocit, že se mu vůbec nic nedaří. Víte, tak nějak si nedovedu představit, že bych takhle mohla přijít za tou předchozí...

Ale abych si jen nestěžovala, přidám to pozitivní na této situaci:-)
Na dětech je vidět, jak moc stojí o schůzky a zachování JEJICH družinky
tykám si nejen s maminkou od Ovoce, ale i s tou od Pipi:-)
celkově mi přijde, že ta nejistá situace utužuje vztahy mezi holkama navzájem, ale i mezi nima a mnou
maminka od Zrzi mi řekla krásnou věc: Buďto by seděla doma u televize nebo byla tady s váma. A já budu radši, když bude tady.

Takže i tady na tom se ukazuje, že všechno zlé je k něčemu dobré, aneb akce Cimburk se opakuje. Nic nevychází, ale přesto je v tom tolik dobrého, že to dá základ dalšímu postupu kupředu. A když na tom budete tak, jako teď já, tak si připomeňte, že i pád na hubu je pohyb vpřed. Fakt to tak je a dá se vždycky znovu zvednout:-)

PS: Kaka díky za včerejšek:-)