Čas a já...

Nedávno jsem si stěžovala, že nic nestíhám kvůli škole, práci a tak dál. Teď jsem zjistila, že chyba nutně nemusí být ve mě. Mám diář a plánuji dlouho dopředu, ideální je oddíl, tam už v září vím, kdy bude jaká akce a kde musím být. A pokud se mi to nekříží s ničím, co má větší prioritu v mém soukromém světě, tak si beru volno v práci a snažím se být maximálně užitečná pro oddíl. Jenže...člověk má hezké myšlenky a snahu dělat něco užitečného i mimo oddíl a skaut. Já teda určitě, protože prostě nejsem typ, který by se dokázal naplno věnovat jen jedné věci.

Ale...

Proč mají lidé tak málo fantazie a tři různé, velmi zajímavé, akce se sejdou v jednom termínu? Co je na posledním dobnovém a zároveň prvním květnovém víkendu tak zajímavého? Nicméně tentokrát je skaut prostě jasná volba. Sice nebudu s člověkem na kterém mi záleží na pro něj důležité akci, ale on to chápe a pojedeme na jinou, sice nebudu zpívat lidem okolo a sobě pro radost, ale budu s partou dětí, které mám ráda a které na mě spoléhají a věří mi (i když ty, co je vedu dlouho jsou skeptické puberťačky) a prostě je nemůžu zklamat, protože za dva roky tam možná budu jako vůdkyně oddílu nebo jiný činovník, ale rozhodně ne jako jejich rádkyně. A i když zjišťuju, že jsem na to už moc stará, protože jim už prostě nerozumím, tak jsem to pořád já, za kým chodí. A to je důležité. Takže se těšte, protože tahle akce bude prostě stát za to...