...

Zítra to budou dva roky, kdy na světlo světa vykoukl vztah, který byl se svých počátcích křehký. Zmátl dva lidi tak, že nevěděli, co vlastně chtějí. Ale věděli, že patří k sobě. Jen se toho oba hrozně moc báli. A tak byli opatrní. Ona pak odjela a on zůstal. A zjistili, že bez sebe nemůžou být. A tak se přestali bát a začali žít...

A tímhle patetickým příspěvkem jsem chtěla říct, že už dva roky mám výborného parťáka po boku, který mě umí rozesmát i rozplakat, uklidnit i vytočit do běla, podpořit i srazit k zemi, povídat pohádky i vracet mě do reality. Zkrátka a dobře ještě jsme se nezabili, tak se máme fajn:-)