Sice se smutnou zprávou, ale je fakt, že nemůžeme vždycky dělat všechno...
Tady je ten slíbený příběh:
Bohatý továrník ze Severu se pohoršil,
když uviděl rybáře z Jihu, jak líně
polehává vedle své loďky a pokuřuje z dýmky.
"Proč nerybaříš?" ptá se továrník.
"Protože jsem už dnes chytil dost," povídá rybář.
"A proč si nenalovíš víc?"
"A proč bych to dělal?"
"Mohl by sis více vydělat," zněla odpověď.
"A pak by sis třeba k loďce mohl pořídit
motor, lovit v hlubších vodách
a nalovit víc. Tak by sis vydělal víc
a mohl by sis pořídit sítě. S nimi bys
nachytal ještě víc a vydělal ještě víc
peněz. Brzy bys měl dost, aby sis mohl
koupit dvě rybářské lodě... a možná i celou
flotilu rybářských lodí. Pak bys byl
bohatý, tak jako já."
"A co by bylo potom?"
"Pak by sis mohl opravdu užívat života."
"A co myslíte, že právě dělám?"
A jako bonus ještě jeden, o "rychlosti" ;-)
K jistému Mistrovi přišel mladík a zeptal se ho: "Jak dlouho mi
pravděpodobně bude trvat, než dosáhnu osvícení?"
"Deset let," odpověděl Mistr.
Mladík byl šokován. "Tak dlouho?" ptal se nevěřícně.
"Ne, spletl jsem se. Dvacet let," odpověděl Mistr.
Mladík na to: "Ale proč jste tu dobu zdvojnásobil?"
Mistr na to pravil: "Když tak nad tím přemýšlím, v tvém případě to
bude nejspíše třicet let."
--
Někteří lidé nikdy nic nepochopí, protože se všeho moc rychle chápou.
Moudrost koneckonců není ani tak cílová stanice, jako způsob
cestování. Cestujete-li příliš rychle, uniká vám krajina.
Vědět přesně, kam máte namířeno, může být nejlepší způsob, jak sejít
z cesty. Ne všichni, kteří se loudají, bloudí.
Oba jsou z knížky O cestě od Anthony de Mella.
Žádné komentáře:
Okomentovat