Tak jsem dnes zase našla jeden kousek, který jsem kdysi dávno ztratila. Nikdy jsem nezratila víru v salesiánské dílo, ale ztratila jsem víru v žabovřeské Salesiány. A shodou náhod se mi dnes povedlo dostat se na velikonoční vigilii. 

Při kázání dostal prostor mladý kněz, který je tu jen chvíli. Nejen, že během kázání použil výrazy typu super, break point a tak dál. Ale to kázání v sobě neslo jednu jedinou myšlenku, která je stejně krásná jako děsivá. 

Zelený čtvrtek je o lásce, Velký pátek o naději, to chápe i ateista. Ale Bílá sobota vyžaduje intenzivní a hlubokou víru, protože bez ní se taková šílenost, jakou se Bílá sobota být, prostě nedá přijmout. 

 A tak zatímco Vánoce křesťanský svět spojují i s jeho okolím, není nic, co by ty světy dělilo víc než Velikonoce.