Jeden z vědeckých objevů uvedl, že pokud lidské tělo investuje energii do rozvoje svalů, chybí tato energie při vývojii mozku. Při pohledu na geniální vychrtlé matematiky se chce souhlasit. Co mi ale definitivně potvrzuje platnost tohoto výzkumu jsou má setkání s fotbalisty. Nemluvím teď o jejich prapodivné zálibě v běhání za kulatou věcí z jednoho konce nekonečného hřiště na druhý, ale o absenci jakéhokoliv náznaku sociálního chování.
Abych začala od začátku. Jela jsem do Itálie, většinu čtrnácti hodinové cesty jsem sladce prospala, po několikáté zhlédla film Drž hubu!, a o půl deváté ráno mě přivítalo malebné městečko Martinsicuro. Kolem deváté jsme už byli v kempu, který se měl pro další týden stát mým domovem. Kemp navypadal vůbec špatně a ihned po přivítání nám byl přidělen stan. Vzhledem k tomu, že předchozí majitelé již byli pryč tak jsem se ihned vydala na jeho průzkum. Stan byl téměř prázdný. Píši téměř zcela záměrně, jak jste jistě pochopili předchozími majiteli stanu byli právě fotbalisté. Pravděpodobně běhají dobře, ale ruce mají levé, jak jinak si mám vysvětlit ten šílený nepořádek, který tam panoval? Nepochopím jak mohli žít na hromadě posmrkaných kapesníků, obalech od bonbonů a spát na olivách. (Že by mezi slovenské národní pohádky patřila Princezna na olivě mi přijde značně nepravděpodobné)
Z výše uvedeného jasně vyplývá co jsem dělala první hodinu po příjezdu. Ale abych si jen nestěžovala, děkuju všem, klteří jste ochotni po sobě uklidit, usnadňujete tím život hlavně lidem kolem sebe, často i těm, které neznáte.
Žádné komentáře:
Okomentovat