Ani nevím proč před pár dny jsem se rozhodla jet jiným rozjezdem. Abyste tomu rozumněli, povětšinou jedím spodem, protože mě ta cesta prostě víc baví a přijde mi kratší a je ještě neokoukaná, protože tenhle rozjezd je nový. Navíc jim většinou jezdím s Ivetkou. Ale tentokrát jsem jela sama. A jela jsem vrchem.
Vystoupila jsem na správné zastávce (naštěstí:-) ) a vydala se mezi domy domů. Najednou slyším pískání a funění. A co nevídím. Dva ježci tam do sebe rýpou čumáčky a koukají na sebe. Rázem mi to rozehnalo všechny šedivé myšlenky...
Prostě je to divné, ale v poslední době, vždycky, když mám těžkou hlavu, potkám něco takového. A vždycky to ty starosti zažene:-)
Vystoupila jsem na správné zastávce (naštěstí:-) ) a vydala se mezi domy domů. Najednou slyším pískání a funění. A co nevídím. Dva ježci tam do sebe rýpou čumáčky a koukají na sebe. Rázem mi to rozehnalo všechny šedivé myšlenky...
Prostě je to divné, ale v poslední době, vždycky, když mám těžkou hlavu, potkám něco takového. A vždycky to ty starosti zažene:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat