K zamyšlení...

Hledala jsem nějaký text pro děcka na pozvánku do kmene (ano neexistujícího, stojícího na vzpomínkách několika lidí, kteří už v něm nechtějí být moc aktivní, ale snaha o vybudování tu je). Zatím jsem nic nenašla. Místo toho, jsem narazila na toto:

„Představ si, že Všemocný Bůh žije a shlíží na smrtelníky a jejich trápení na zemi,“ pronesl jsem pomalu.

Přikývl.

„Pak ale, Dickie, musí být Bůh zodpovědný za všechny ty katastrofy, tragédie, hrůzy a smrt, které sužují lidstvo.“

Zvedl ruku. „To, že Bůh vidí naše strádání, ještě neznamená, že je za ně zodpovědný.“

„Důkladně se zamysli. On je všemocný. To znamená, že když bude chtít, má moc učinit těm špatným věcem přítrž. Ale On se rozhodne nebránit jim. Tím, že dovolí zlu, aby existovalo, stává se On důvodem jeho existence.“

Přemýšlel o tom. „Možná …“ řekl opatrně.

„A protože nevinní i nadále strádají a umírají, dá se to vyložit tak, že ten všemocný Bůh nejen že nejeví zájem, ale je nevýslovně krutý.“

Dickie znovu zvedl ruku, spíš aby získal čas k pochopení, než že by se chtěl ptát. „Možná …“

„Ty o tom nejsi přesvědčený,“ řekl jsem.

„Zní to všechno divně, ale nedokážu říct, kde to skřípe.“

„Já taky ne. Mění se pro tebe svět při té představě … zlomyslný krutý Bůh, tak jako se změnil pro mě?“

„Pokračuj,“ požádal.

„Tak dál. Představ si, že existuje Všeobjímající Bůh, který shlíží na smrtelníky a ví o jejich strádání na zemi.“

„To je lepší.“

Přikývl jsem. „Potom musí tenhle Bůh se zármutkem sledovat, jak jsou nevinní znova a znova sužováni a zabíjeni zlem, jak jsou po miliónech vyvražďováni století za stoletím a přitom marně prosí o pomoc …“

Zvedl ruku. „Vím, co řekneš dál: Protože nevinní trpí a umírají, náš všeobjímající Bůh nemá žádnou moc nás zachránit.“

„Přesně! Řekni mi, až budeš připravený na otázku.“

Chvilku vyčkal, znovu přemýšlel o tom, co bylo řečeno. „Už. Jsem připravený na otázku.“

„Který Bůh je skutečný, Dickie?“ zeptal jsem se. „Ten krutý nebo ten bezmocný?“

Zdroj: skaut.cz/rovernet