Noční linky...

...jsou rozjezdy.
Původně jsem chtěla pokračovat v tom minulém a osvětlit, proč jsem to vlastně psala, ale přišlo mi to moc dlouhé, tak jsem to rozdělila na půlky.

Dneska jsem taky jela rozjezdem domů. Taková lehce posmutnělá, protože jsem asi vytočila jednoho kamaráda. A taky zamyšlená, protože člověk občas prostě přemýšlet musí. A náhodou mi sklouzl pohled směrem k zemi, místo obvyklého z okna. Pán sedící ob sedadlo ode mě (na tom vedle měl položená skripta) nadzvedl vrchní z nich v domění, že si čtu jejich názvy. Tak jsem se usmála a proběhl následující rozhovor:
"Ještě pořád studuješ?"
lehké přikývnutí
"Filozofická?"
"Nejenom."
"Pajdák?"
"Ne tak docela."
"Tak co?"
úsměv "Na té fildě historie, na přírodovědě zeměpis a celkově učitělství pro střední školu."
"Roman."
"Katka"
"Krásná."
úsměv
"To jako fakt. Kam jedeš? Do Jundrova?"
"Nene, jen sem do žabin."
A pak jsem vystoupila. Ani nevím proč, ten rozhovor mě potěšil. Nevím proč proběhl, ani jak to, že proběhl. Ale udělal mi radost. Možná, že tam ten pán prostě seděl jen, aby mě potěšil, když se mi teď nic nedaří. A musím uznat, že se mu to povedlo... (Ano jsem malý egoista, ale koho by nepotěšilo, kdyby mu cizí člověk řekl, že je krásný?)